DRBNA HISTORIČKA: Veřejný dům Port Artur

František Rada uvádí v publikaci Když se psalo c. k., že tenkrát existovaly veřejné domy pro pány. Jmenuje německý Zur blauen Donau, Fiškostnu, Dvanáctku v Kasárenské, Port Artur Na Pěkné vyhlídce a Tripolis v ulici U Trojice. Podnik Zur blauen Donau sídlil ve dvojdomku pod hradební věží Železná panna, Fiškostna byl hovorový název pro Rybní ulici, kde působila oblíbená slečna Mici. Tyto podniky nebývaly označeny jménem, často jen lucernou, nebo tam byla přihlášena běžná živnost např. cukrářství. Hostinců s nemravnou pověstí bylo více (Belveder, Rokoko, Afrika, Zlatá hvězda aj.), ale není to v živnostenských adresářích podchyceno.

Úřady za c. k. a částečně ještě za T. G. M. neříkaly nahlas nic. Lehké ženy musely mít oficiální zdravotní prohlídku od městského lékaře MUDr. Samuela Sachse, což úřadům postačilo. Výjimečně zakročily, když stížnosti obyvatel z okolí veřejných domů přesahovaly průměrný počet. Tím byl po policejní razii uzavřen bar Rokoko v Hroznové ulici, i když zrovna tam se toho moc nezjistilo. Jen kankán.

Pověstný byl podnik Port Artur v lokalitě Na Pěkné vyhlídce. Na snímku z roku 1989 jsem fotil spíše závod n. p,. Sfinx (bývalá smaltovna Westen), který se rozhodl továrnu zlikvidovat, u brány byla zastávka trolejbusů Na Mýtě, když ještě jezdily na Rudolfov. Vlevo je tak zachycena část hostince Na Mýtě, který proslul za c. k. názvem Port Artur. Předtím zde bylo inseminační středisko Plemenářského podniku.

Konzervativní Jihočeské listy se dne 8. dubna 1907 do hostince pustily nekompromisně: „Co je v Českých Budějovicích možné. V sobotu večer asi o půl 9. hodiny ubírala se jistá paní s dcerou z nádraží zdejšího do Vrát. Když přišly poblíž známého hampejzu v Rudolfovské třídě, zvanému Port Artur, vyšli odtamtud dva strojvůdci c. k. státní dráhy (jména jejich jsou nám známa) a ti jali se obě ženy obtěžovati způsobem nanejvýš drzým.

Napadené volaly úpěnlivě o pomoc a bránily se, avšak policejní hlídka, kráčející asi 50 kroků před nimi, ani se neohlédla. Patrně je i stráž bezpečnosti na podobné výstupy v těchto místech příliš uvyklá. Teprve za přispění dvou kolemjdoucích občanů podařilo se zpité hosty z pověstného hampejzu zahnati. A takovouhle sprostou neplechu páni ze zdejší radnice nejen trpí, ale dokonce ještě podporují, neboť za to mají o volbách zajištěné hlasy hampejzníků a bordelářů, které jsou jim k udržení jejich pozic na burgu velmi vítané.“

V roce 1916 byla hostinská Rosalie Blažková odsouzena okresním hejtmanstvím k pokutě 10 k za překročení policejní hodiny zavírací. V případě nedobytnosti této pokuty by následovalo vězení 24 hodin. Není známo, že by 10 K nezaplatila. Po první světové válce měli lidi jiné starosti a Port Artur zanikl. Byl to pak šikovný i nešikovný hostinec na cestě do Nového a Starého Vráta nebo do Hlinska.

Bývalá smaltovna Westen byla v roce 1948 znárodněna a roku 1953 začleněna do n. p. Sfinx. Smaltovna ukončila provoz v roce 1960. V areálu byl pak zařízen archiv, sklady a svobodárna. Zaměstnanci smaltovny, jichž bývalo až 300, chodili do hospody Na Mýtě na obědy. Poněvadž smaltovna byla založena v roce 1899, chodili tedy v poledne na jídlo do hospody, Port Artur to byl večer. Smaltovna se zbořila v roce 1989 (zajímavý komín 1980), bývalý hostinec Na Mýtě získala po roce 1993 stavební firma Edikt.