DRBNA HISTORIČKA: Pracovní název Polikliniky Jih byl Okresní ústav národního zdraví

Na snímku křižovatky Lidické a Matice školské před rokem 1977 stojí v přízemní dům s obchodem Akvárium, v tom čase prázdným. Ještě není v pozadí vidět „rostoucí“ poliklinika. Do roku 1967 to byl dům mistra cukrářského Felixe Vykysalého. Na tomto uličním kříži bývaly čtyři známí cukráři a to Vykysalý, Chrášťanský, Cába a Širůčková. Kluci ze školy v  Matici si o velké přestávce chodili pro zmrzlinu k Vykasalým nebo k Cábům. To se ovšem nesmělo. Jednou ředitel přistihl Lojzu M., u tabule mu dal pohlavek, ale Lojza zmrzlinu v kornoutu vybalancoval. (Byl jsem přítomen a ještě nám dal Lojza poté líznout.)

Felix Vykysalý se narodil v roce 1896 ve Švýcarsku, vyučil se cukrářem a po praxi ve Vídni se kolem roku 1932 přistěhoval na tehdejší Lineckou, kde koupil starší dům. V roce 1967 se musela rodina Vykysalých z domu vystěhovat. Oficiálně vydal Útvar hlavního architekta radnice rozhodnutí o demolici domu dne 15. března 1968. Týkalo se ještě dalších dvou domů (restaurace Kotva a sousední přízemní dům).

Důvodem byla stavba polikliniky v ulici Matice školské, která byla otevřena v roce 1978. Dům Vykysalých tam stál ještě deset let, byť jako Akvárium. Jako památka zde zůstal stále zdravý strom. Dům restaurace Kotva (původně Národní dům Sokola II) a dům Vykysalých vyloženě poliklinice nepřekážely.

V linii mezi nimi zůstal stát dvoupatrový dům z roku 1932. Zbořit jej, to už by si Útvar hlavního architekta radnice dovoloval příliš. V současné době je dům nově opraven, což je dobře, domy se mají ze širšího urbanistického hlediska udržovat a opravovat, ale na průčelí do Lidické mezi 1. a 2. patrem byly otlučeny drobné ozdobné štukatury v podobě váziček a květin jako jsou zachovány např. na bloku domů Savoye podle stavitele Stepana. To by styl art deco, trochu linie a trochu dekoru.

Podle pamětnice Dany, ročník 1943: „V domě byl začátkem 50. let 20. století obchod s textilem U Šimoníků. Kupovalo se tam na body nebo volně. Moje máma si tam koupila někdy před měnovou reformou šátek na body, bylo u toho spoustu řečí, že už režim fakt padne, tak honem body utratit. I my jsme měly (my děti) odtud teplákové soupravy, to byla paráda. Regály byly obvykle prázdné. Obchod s textilem tam byl dost dlouho. Učni kadeřníci zde později. Někdy tam byl doktor, myslím Pavlíček.“

Byl to ve své době moderní dům (podobně blok domů Savoye). Po roce 1945 se holič jmenoval Jindřich Činátl, praktický lékař Břetislav Dudárek, obuvník Václav Škampa, sídlila modistka Anna Dombrovská, hodinář Bohumil Růžička, řezník Josef Krýsl a krejčí Jan Mikeš. Daniel Š. „V holičské a kadeřnické provozovně jsem strávil učňovská léta pod vedením mistrů holiče Košťála a kadeřnice Topkové, nádhera.“ Dnes majitel studia. Není přesně zjištěno, kdy holič Čínátl skončil. Asi v čase, kdy se nosil účes „havel“ a kluci z Tylovky si nechávali zúžit kalhoty (na tzv. trubky) u krejčího Babky na Včelné. Stálo to šest korun.

Poliklinika v ulici Matice školské měla původně pracovní název „poliklinika OÚNZ“. Zkratka OÚNZ znamenala Okresní ústav národního zdraví. Nemocnice v ulici Boženy Němcové byla KÚNZ (Krajský ústav národního zdraví).