DRBNA HISTORIČKA: Komerční byly Vánoce i za první republiky

První vánoční strom na náměstí Svobody v Českých Budějovicích byl postaven v sobotu 19. prosince 1925. Rozhodla o tom městská rada na schůzi dne 17. prosince 1925: „Slavnostního postavení vánočního Stromu svobody, jež bude v sobotu o půl 5. hodině odpolední, zúčastní se členové městské rady. K témuž účelu věnováno 1000 Kč. na režii s postavením stromu spojenou a 1000 Kč na stavění samé.“

V roce 1930 se upravil název vánoční Strom svobody na vánoční strom Svobody. Odpoledne se u stromu zpívaly Vránkovy koledy. Před rokem 1925 měly veřejně přístupné vánoční stromky řádové sestry sv. Karla Boromejského, Ústav hluchoněmých a kostely. Do rodin k nám na jih se dostal stromeček ke konci 19. století. Úplně první stromeček se v Čechách objevil v roce 1812, kdy jej pro přátele přichystal ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Někde stačila jen větvička, sednice chalup bývaly nízké (i lidi byli podle statistiky menší). Pamatuji ze základní školy předhánění kluků – my máme stromek až do stropu!

Samostatnou kapitolou byly a jsou vánoční zvyky. Když se ještě nosily peníze v měšci, bylo normální na Štědrý den strčit do měšce ruku a třást penězi, které se tím měly namnožit. Asi se nerozmnožily, ale pocit přetřásání jměním v měšci mohl být dobrý.  Před štědrovečerní večeří se provazem, stužkou (co bylo po ruce) svázaly nohy vánočního stolu, u kterého pak seděla rodina, někdy i blízcí příbuzní. Tím se mělo zajistit, že příští rok zůstanou všichni při sobě a zase tady budou.

Postupně se upozorňuje, že Vánoce a čas před nimi jsou čím dál tím větší komerční záležitostí, ale bylo to tak i za 1. republiky. Radnice vypisovala v listopadu soutěž o nejlepší výkladní skříň. Den před Mikulášem oznámila výsledky. Vítězila firma Brouk a Babka (napřed sídlila u Smetanů, potom ve svém v Divadelní). Měla nejvíce výkladních skříní, neonů, pohyblivé jesličky a za výlohou jezdil elektrický vláček. Prestižní byly čokoládové kolekce zdejší továrny Merkur.

Vánoční svátky byly respektovány jako absolutní dny klidu. Dodržovaly se někde i v prvním roce 1. světové války. Když se do města vrátili ti, kteří válku přežili, vzpomínali na Vánoce v roce 1914 na frontě. Tehdy obě strany na tři dny složily zbraně a vojáci se šli navštívit. Zpívali a vzpomínali, co u nich doma. Najednou zjistili, že lidi v protilehlých zákopech jsou jako oni. Po třech dnech se museli vrátit, zalézt do zákopů a nabít flinty. Jenže se jim už nechtělo do vlastně kamarádů střílet. Nechtělo se jim kvůli pochybným cizím zájmům c. k. Rakouska-Uherska po sobě střílet a zabíjet se. Generálové ovšem zuřili. Před následujícími Vánocemi 1915 vydalo c. k. velitelství války varování a přísně nařízení, aby se toto již neopakovalo. Tak to vyprávěli pamětníci Vánoc 1914.