DRBNA HISTORIČKA: Biskupská ulice bývala slepá, průjezdnou se stala až kvůli koňce
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko vrací k Biskupské ulici, která kdysi končila slepě. Připomíná dobu koňky, dřevěné mosty přes Malši i slavné cestující, kteří ulicí projeli. Ulice se měnila pomalu. Přesto patřila k nejrušnějším místům tehdejších Budějovic.
Biskupská ulice byla až do času koněspřežní železnice neprůjezdná. Končila na vysoké hradbě, říkalo se tam V Koutě. Pro koňku byla hradba proražena před rokem 1827, osazena vrata, která se otevírala při každém průjezdu vlaku, a přes Malši byl postaven dřevěný most a další dřevěný most přes vysušený Krumlovský rybník končící na nádraží koňky. Vrata se později odstranila. Biskupskou projel vlak oficiálně dne 7. září 1827 při zkušebním provozu od solnice v České ulici do Leopoldschlagu. Poslední ku dni 1. dubna 1870.
Na snímku se představuje Biskupská po roce 1900 z mostu, to již železného, směrem do města. Vpravo stojí nárožní Löwyho dům, následuje hospoda Vlčí jáma, podobný podnik Mikado a restaurace Corso. Vpravo i vlevo stojí většinou domy gotického a renesančního původu, takže se od časů koňky toho tolik nezměnilo. Může se vyvolat představa, jak ulicí několikrát denně projíždějí vlaky tažené koňmi. Napřed jen nákladní, později i osobní. Tichá nebo V Koutě to ulice nebyla. Po koňce se postarala o ruch na ulici Vlčí jáma a časté zásahy policie.
Biskupskou na vagonech (pohledově v kočárech na kolejích) projížděli mimo jiné František Palacký, Karel Havlíček Borovský a Karel Hynek Mácha. František Palacký prvně dne 24. července 1837 do Rakouska, potom v roce 1842 tudy vezl rodinu do Bad Ischlu. Za rodinou jel dvakrát a nakonec rodinu z Bad Ischlu odvezl. Údaje nejsou úplné. Přesněji je zaznamenáno, kdy navštívil Besedu apod.
Karel Havlíček Borovský cestoval koňkou do Lince v roce 1848. Napsal o tom do Národních listů fejeton. Takový malý cestopis pozorným okem: „V neděli 13. máje 1848 jsem se vydal na koněspřežní železnici do Lince. Cesta dobře ubíhala. Okolí železnice v Rakousku je zajímavé. Nejen příroda, ale i přívětivá městečka. Horáci rakouští jsou velmi žertovné postavy. Malí, zavalití, krátkých tlustých krků, na hlavách vždy čepice. Jsou srdeční, dobromyslní mezi sebou i všude na cestě."
A dále v Národních listech: „U Lince na každém kopečku stojí besídka nebo hospůdka. Všude množství pánů ve fracích a švarných krasavic módně oděných. Linecké nádraží je malá osada českých kovářů, kolářů a kočích, kteří mezi sebou jen česky mluví. Štýrské Alpy vznášejí se nad obzorem jako oblaka."
Karel Havlíček Borovský přijel do Budějovic a odjel dál do Rakouska také ve dnech 16. a 17. prosince 1851. To ho vezl v kočáru po silnici policejní komisař Dedera (rodák z Jindřichova Hradce) do vyhnanství do Tyrol, do Brixenu.
V dubnu 1870 koleje v Biskupské stále ležely. Až v srpnu 1873 zakoupila obec budějovická od ředitelství dráhy císařovna Alžběty bývalý solní sklad v Solní ulici (dnes Česká) a příslušenství za 14 000 zl., včetně náspu v někdejším Krumlovském rybníku od železničního mostu k Hardtmuthově továrně. Někdejší nádraží koňky koupila firma Hardtmuth za 16 000 zl.
Stavitel parní železnice Kneissl uvedl v listu Budweiser Kreisblatt ze dne 14. května 1870, že ještě letos bude postavena ze starého koňského nádraží pobočná dráha k novému parnímu nádraží. To se nerealizovalo. V roce 1888 smetla povodeň starý dřevěný most. Postavil se železný, také s malou nosností, čímž dopraváci na dlouhá léta dodnes vyloučili z Biskupské nákladní auta i autobusy. Koňka osobní a nákladní v Biskupské se připomíná proto, že tehdy byla a město Budějovice rovněž na špičce dopravy na evropském kontinentě.
