DRBNA HISTORIČKA: Den, kdy v Budějovicích naměřili rekordní mráz
Třeskutý únor 1929 přinesl do Českých Budějovic teploty, které dodnes zůstávají rekordem. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná mimořádné měření ve Stecherově mlýně, dopady extrémní zimy na město i okolí a vysvětluje, jaké meteorologické podmínky tehdy vedly k jednomu z největších mrazů v dějinách Československa.
Dne 11. února 1929 přikryl město třeskutý mráz. Jako každý jiný den ráno bez ohledu na počasí vyjel středoškolský profesor Jaroslav Maňák pravděpodobně na kole do Stecherova mlýna u Litvínovic (doloženo je, že na kole tam jezdil, pěšky asi nešel a motocykl by sotva nahodil) a na meteorologické stanici státního Ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus zapsal teplotu −42,2 °C.
Ještě chvíli čekal, jestli se na teploměru sloupec nepohne. Nepohnul, takže stav zapsal do protokolu, přičemž měl dva teploměry, a sice rtuťový a lihový. Oba ukazovaly stejně. Jistě věděl, že takový mráz v českobudějovické pánvi je mimořádný. Dosud největší, co se kdy zaznamenalo, ale určitě netušil, že to bude rekord celého Československa až do současnosti.
Z hlediska kontinentu Evropy a Asie to rekord není. V centrální Sibiři v Ojmjakonu naměřili −71,2 °C, tam jsou ovšem na to připraveni. Na podzim nachystají dřevo a když uhodí −50 °C a nepomůže ani kožich, zavřou školy, úřady, sedí doma, topí a čekají, až se mráz strhá. Budějovice a vlastně celý český jih na to připraven nebyl. Podle pamětníků jen občas bylo ve městě ojediněle kolem −30 °C.
Tentokrát zmrzly až dvě třetiny ovocných stromů, také kaštanové aleje v Lannovce, na zemi se nacházelo zmrzlé ptactvo. Městská rada zařídila na několika místech veřejné ohřívárny, kde se vydatně topilo. Zamrzaly vodovody (zajímavé bylo, že havárie vodovodů se hromadně vyskytovaly až při oblevě). Neslo se, že je dobré v průjezdech a na chodbách zapálit svíčku, která udrží mulu.
Ze Stropnice u Římova hlásili, že pan Tomáš Kubata byl nalezen ve svém bytě zmrzlý v sedě u stolu. Lidové noviny uvedly, že byl jako rampouch. Krutý mráz trval překvapivě velmi dlouho, jaro nepřicházelo. Ještě dne 7. dubna 1929 bylo ve městě −12,2 °C. Pak se to zlomilo a nastalo až tropické léto. Tropický den, tedy teplota nad 30 °C, se vyskytl ještě dne 17. října 1929.
Toho dne 11. února 1929 hlásili z nádraží, že mají na teploměru −43,0 °C, dokonce snad o desetinu více, což nešlo na nádražním teploměru tak přesně změřit. Ve Vodňanech u rybářské školy také měli −43,0 °C. Ale nebyly to cejchované státní stanice. Třeboňská pánev měla −41,0 °C. Hlásily to České Velenice a Třeboň. Zeměpisně zasáhl krutý mráz u nás přibližně rovinu z města do Vodňan. Na Třeboňsku z Velenic k Veselí nad Lužnicí. Teplota zapsaná Jaroslavem Maňákem byla důkladně prověřována a shledáno, že všechno odpovídalo meteorologickým předpisům, čímž platí. (Stanice stála 28 m od budovy mlýna.)
Léta a vlastně pořád se uvažuje i diskutuje o tom, jak se to mohlo stát a jak to, že se to od té doby nestalo. Tehdy v roce 1929 na začátku února se nad Běloruskem a oblastí kolem Petrohradu vytvořila mohutná tlaková výše, která se spojila s rozsáhlou centrální sibiřskou anticyklonou. Technicky se to projevilo tak, že po jejím okraji na jižní frontě se do Evropy nasával naplno od 9. února 1929 severovýchodní pravý arktický vzduch. Prakticky musel, protože nad Běloruskem a Petrohradem masivně stoupal vzduch nahoru a střed Evropy byl hovorově řečeno prázdný a začal tudíž nasávat mrazivý vzduch ze severovýchodu. Mráz putoval dále na jihozápad, zamrzl Dunaj, Rýn aj. U nás mělké rybníky do dna.
Při výročích rekordního mrazu se opakuje otázka, může-li to zase nastat. Na Zemi vůbec, nejen v Českých Budějovicích, se mnohokrát přihodilo leccos, co se od přírody nečekalo, proto by bylo pošetilé tvrdit, že se to opakovat nemůže, a naopak moudré, že v dohledné době asi určitě ne.
