DRBNA HISTORIČKA: Silnice podle hradeb. Ulice Na Sadech dodnes kopírují opevnění města
Třída Na Sadech patří k nejvýraznějším ulicím Českých Budějovic. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná její proměny od dob monarchie, vznik městského parku na místě hradeb i osudy protivínské restaurace. Přibližuje také, proč se ulice nikdy nenarovnala směrem na Senovážné náměstí a jak se měnila její podoba ve 20. století.
Svěží pohled do Sadové třídy (dnes Na Sadech) v čase c. k. Třída sice v ose míří do Nové ulice, ale u Prieslova výpravného domu z roku 1898 ostře zahýbá vpravo. Vlevo stojí klasicistní protivínská restaurace, za níž vede vlevo Jírovcova ulice. Vpravo v oplocených sadech roste bujné stromoví. Přestože se režim c. k. z několika hledisek kritizoval, vypadaly tehdy některé části města jako lázeňské čtvrti. I nedaleko chvalně i nechvalně známý areál Alžír vypadal jinak. Hrálo se tam divadlo a snad tam zpívala Ema Destinová (není to však spolehlivě doloženo).
Sadová třída přesně kopíruje půdorys barokního opevnění. Všechny politické režimy ho respektovaly. Ani je nenapadlo vést ulici z Mariánského náměstí rovnou na Senovážné náměstí. Několik zájmových skupin to čas od času navrhovalo, ale městská rada to vždy zamítla. To se naopak více radní zabývali prodloužením sadů až k muzeu. To ještě nestála hlavní pošta. Jen těsně u Mlýnské stoky byla v provozu stará nemocnice, takže volný prostor na to byl.
V roce 1870 rozhodla městská rada, že zruší dosud stojící raveliny a bastiony plus vodní příkopy táhnoucí se podél Mlýnské stoky, a na získané ploše založí městský park. Tak to dělala i jiná města, jen s rozdílem, že si ponechala část hradeb a hlavně hradební věže (zůstaly nám dodnes jen dvě) a bašty.
V té době se našli zlí jazykové kritizující radnici, že nechce hradby udržovat, že to stojí peníze, což pravda byla, a že raději hradby a bašty prodává jako materiál na stavby, z čehož peníze plynou. V reálu však příjem z kamenů z hradeb byl v rozpočtu okrajový. V roce 1875 se začaly sady budovat podle návrhu Rudolfa Váchy, schwarzenberského hlavního zahradníka na Hluboké.
V patrovém klasicistním domě trochu vyčnívajícím do vozovky je doložena hospoda již před rokem 1885 a pravděpodobně zde byla už po roce 1840 na dobré lokalitě u tehdejší silnice zvané Dlouhá jízda. Dne 18. listopadu 1901 si tu otevřel Ludvík Volbrecht Protivínskou pivnici, když převzal starší restauraci U Slovana od hostinského Jaroslava Hollera, který přešel na restauraci U Zastávky na Pražské.
Ludvík Volbrecht předtím působil jako hoteliér v hotelu U Města Budějovic naproti starému nádraží. Většinou hostinští přecházejí „na lepší“. Nebo po nějakém zádrhelu „na horší“ lokalitu. V tomto případě hoteliér Ludvík Volbrecht asi odhadl, že postavením nového nádraží úplně jinde ztratí hotel a restaurace hosty. Nové nádraží se několik let připravovalo, přičemž mělo stát blíže k Mladému u cukrovaru nebo proti Lannovce.
Ludvík Volbrecht odešel z Protivínské pivnice v roce 1909 do hotelu U Slunce (na lepší). V Protivínské pivnici Na Sadech se potom střídali hostinští, až v roce 1929 koupili dům s hostincem bratři Adolf a František Bustovi. Nechali původní klasicistní dům zbourat a postavili si zcela nový vysoký dům ve stylu právě nastupujícího funkcionalismu podle návrhu stavitele Augusta Teverného.
Nový dům z roku 1930 nevyčníval tak do vozovky (způsobil později problémy trolejbusům). Nahoře ve štuku měl velký nápis U SLOVANŮ. Nový majitel domu po roce 1990 nechal tradiční budějovický nápis otlouci.
Po válce v roce 1945 byla třída Na Sadech oficiálně nazvána třídou 5. května, avšak hned následující rok 1946 si to radní rozmysleli a název třída 5. května přehodili na Krajinskou, která se rok jmenovala Revoluční. Podobné to bylo i u dalších ulic, ale listonoši si poradili a našinec věděl své. Jen připomínka, že třída Na Sadech se v 19. století jmenovala také Velkohorská (Velké Hory byl Rudolfov).
