DRBNA HISTORIČKA: Modlitby za mřížemi. Příběh vězeňské kaple a přeplněných cel

V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na historii justičního paláce a jeho věznice. Připomíná vysvěcení vězeňské kaple na počátku 20. století i spor o umístění cel, které měly původně směřovat k oblíbené promenádě. Nechybí ani zajímavosti o provozu věznice.
Dne 15. června 1905 v 8 hodin ráno byla vysvěcena novorenesanční kaple v novém justičním paláci. Kaple je umístěna v traktu budovy směrem k Háječku. Obřad vykonal j. exc. biskup ThDr. Martin Říha, toho času nejvyšší duchovní ve městě. Zasvětil vězeňskou kapli Panně Marii. Nebyla to tedy malá událost, i když vzhledem k tomu, komu bude kaple sloužit, a k předpokládanému narativu, že vězňové se polepší, učiní pokání a vyjdou po čase z vězení jako čistí, je to trochu problém. V roce 1921 bylo v celách ve věznici 192 odsouzených.
Jaký je provoz ve vězeňské kapli, ví málokdo. Většinou se vybaví filmová scéna natočená podle spisovatele Jaroslava Haška. Dole jsou trestaní a Josef Švejk (Rudolf Hrušínský), nahoře v kazatelně káže polní feldkurát Otto Katz (Miloš Kopecký). Dobře zahráno. Josef Švejk potom sloužil u feldkuráta Otto Katze a když ho tento prohrál v kartách, sloužil Josef Švejk u nadporučíka Lukáše.
V tom čase, roku 1905, se do justičního paláce přestěhovaly krajský soud, okresní soud, státní zastupitelství a některé berní složky. S věznicí byly problémy už v lednu 1902. Podle původního polohopisného plánu nového justičního paláce měla být umístěna věznice v traktu směrem k Malši včetně zamřížovaných oken. Trestanci měli mít výhled na nejkrásnější promenádu na Krumlovských alejích.
V lednu 1902 uvedly německé noviny Kreisblatt, že proti takovému zostouzení promenády se musí rázně zakročit. Zvedla se vlna odporu německých i českých obyvatel města a stavební úřad nařídil plány na justiční palác předělat. V tomto případě se Němci (radnice byla převážně německá) a Češi shodli.
Plán se přepracoval tak, že věznice se umístila do Mozartovy ulice směrem k synagoze. Hlavní vchod se přehodil z Linecké (později Wilsonovo náměstí) na nábřeží. Vězeňská kaple zůstala směrem k Háječku.
Kapacita věznice činila úředně 150 trestanců. Věznice byla po 1. světové válce přeplněná. Pořád se slavil konec války, až Jihočeské listy několikrát vybízely, že by se konečně mělo začít pracovat. S tím souvisel sestup morálky, dost se odcizovalo (prádlo, oděv i vykrmené husy a králíci). Neslo se i to, že proto, když věznice nestačí, dávají soudy jen podmíněné tresty.
V roce 1923 měl krajský soud 39 zaměstnanců, okresní 21, státní zastupitelství 7 lidí. V policejním úřadu bylo zaměstnáno 6 nadstrážníků a 106 strážníků. Pouze teoreticky, školním výpočtem, pakliže je dnes ve městě nejméně dvakrát tolik obyvatel, mělo by být dnes ve městě nejméně 12 nadstrážníků a 112 strážníků.
Věznice sama měla v roce 1923 celkem 17 zaměstnanců, z nichž byla většina dozorců a výpomocných dozorců včetně jedné dozorkyně. Z hlediska klimatických podmínek si vězňové polepšili. Na straně k Malši, to je severní, kde jsou kanceláře, je šero, slunce jen někdy časně ráno, kdežto trestanci mají jižní, teplou, slunečnou stranu. Nehledě na to, že manželky a příbuzní vězňů mohli z Mozartovy ulice lépe manželům mávat a halekat.
Ale nemuseli se tam jejich manželé a jiní dostat, kdyby si nevykládali podnikání po svém na úkor druhých. Sice měli možnost se ve vězeňské kapli, poslouchaje kázání, polepšit, ale v reálu někteří výtečníci meškali ve věznici, jak uváděly prvorepublikové místní listy, pětkrát a rekordmani i desetkrát.









Diskuze
1Diskuze je moderovaná. Prosíme o slušnou komunikaci.
Komentování je jen pro přihlášené