DRBNA HISTORIČKA: Budějovické náměstí bývalo tržištěm i centrem veřejného života
Náměstí Přemysla Otakara II. dnes působí jako reprezentativní centrum Českých Budějovic, po staletí ale sloužilo hlavně obchodu, trhům a veřejným shromážděním. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná podobu náměstí na začátku 20. století, dobu výročních trhů, řeznických krámů i chvíle, kdy se na rynku četla rychtářská nařízení a o slovo se hlásili hluční trhovci.
Poklidný až romantický záběr času na jižní polovině náměstí z roku 1908, soudě podle secesních kandelábrů, které se v tom roce na náměstí instalovaly. Současně stojí na ploše lucerna. František Rada připomínal, že ještě po 1. světové válce se ve městě svítilo elektřinou, svítiplynem a petrolejem. Na rohu Radniční a Biskupské byl postaven v roce 1929 na místě areálu hasičů palác Fénix.
Na ploše náměstí se drobně obchoduje. Ženy mají na hlavě šátky, to pracovně, jinak dámy kloboučky, pánové klobouky nebo čepice. Tehdy bylo nemyslitelné vyjít na ulici bez klobouku. Klobouk často naznačoval příslušnost k určitému společenství. Léta, možná ještě dnes, je slyšet rada, když jde někdo z rodiny ven z domu: „Vem si něco na hlavu.“
Technický zakladatel města rytíř Hirzo vyměřil před rokem 1295 náměstí na tu dobu obrovské (srov. rožmberská města Č. Krumlov, J. Hradec, Třeboň apod.). Asi investiční zakladatel města král Přemysl Otakar II. neměl na velikost náměstí vliv. Prostě pověřil rytíře Hirza, aby založil královské město, a tak Hirzo vyměřil královské náměstí. Pověřovací listina nebo jiné plány nejsou.
Náměstí (dobově rynk) bylo určeno k obchodu a ke správě města. Po založení města a ve 14. století řídil správu města rychtář, jehož nadřízeným byl král. Radní složení z měšťanů vznikli později. Rychtář potřeboval obyvatelům sdělit různá nařízení, povinnosti, instrukce atd., k čemuž sloužilo náměstí. To se vybubnovalo, případně vytroubilo, a písař přečetl rychtářský traktát.
Plocha náměstí byla dost velká, proto se tam usadily řeznické krámy, chlebové krámy (odstraněny v roce 1364 na příkaz Karla IV.), městská studna, žernovy, pranýř, budky a párkrát i šibenice. Zásadní změnu přinesla kašna se Samsonem. To už bylo naše slavné náměstí. Jen na něm byla zvláštní dlažba.
Na obrázku je vidět, že plocha je vydlážděna kameny, které jsou na líci opracované nebo vybrané placáky, ale spíše upravené, hladké, že se na nich dalo chodit a jezdit s vozíky i povozy. Pravé tzv. kočičí hlavy, jako se pietně nechaly v roce 1938 kolem kašny, to nebyly. Chodníky byly položeny v roce 1895, kdy se čekal příjezd Franze Josefa. Dlažba ze šatovských keramických špalíků je z roku 1938. Pro obyvatele města sloužilo náměstí po staletí hlavně ke slavnostem a k výročním trhům, které trvaly až 14 dnů, a na ploše stálo i přes 600 kiosků, stánků a bud. Pro obec to také přinášelo poplatky za stání.
Náměstí využívaly za nového Československa politické partaje na různé manifestace. V roce 1926 to rada města zakázala s tím, že na náměstí se mohou konat jen významné národní oslavy. Politické (často dost hašteřivé) partaje byly odkázány na Senovážné a Mariánské náměstí. Partaje mohly také na náměstí Palackého, ale to bylo daleko, tam to nemělo tu ráži.
Až do začátku 20. století mělo město právo čtyř výročních trhů. První byl trh tříkrálový, druhý trh květnový o Božím těle, třetí trh švestkový a čtvrtý trh martinský. Přidal se vánoční trh, ale ten se konal v areálu Besedy a v roce 1925 vánoční oslavy kolem prvního vánočního stromu s koledami před radnicí.
Výroční trhy nestačily zájmu, proto městská rada povolovala další trhy. Drobné na náměstí a větší mimo náměstí. Ovocný, zeleninový, houbový, u hlavní pošty trh na zelí, na Wilsonově náměstí holubí plus drobné domácí zvířectvo. Výroční trhy bývaly hlučné. Policie varovala, že z Prahy přijíždějí na náš trh profesionální zlodějky. V roce 1926 se radnice pokusila zakázat příliš hlasité vychvalování trhovců svého zboží. Ale marně. Podle pamětníků, jakmile byl na trhu dav a trhovec jen zahulákal: „Mám!“ Ozvalo se: „Koupím!“.
