DRBNA HISTORIČKA: Severní strana náměstí bývala nejživější částí centra
Severní strana budějovického náměstí patřila odedávna k nejvýraznějším částem historického centra. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná slavné obchody, cukrárny i řemeslníky, kteří zde působili, a vrací se také k zásahům pražských památkářů v 80. letech. Nechybí ani vzpomínky na tramvaj linky „P“, kočárkování na slunné straně náměstí nebo legendární Metelcovu zmrzlinu.
Pohled kolem severní strany náměstí směrem ke klášterní věži doplňuje tramvaj linky „P“, jedoucí po chvíli do Krajinské a na Pražskou, a pózující dvojice místních frajerů uprostřed vozovky. Na to, že běží čas režimu c. k., je náměstí zcela v klidu. Možná byl zrovna trh. Deštníky vpravo slouží spíše jako slunečníky, aby se nekazilo zboží. Pravděpodobně jde o dobu před 1. světovou válkou.
Roh Krajinské ovládá věžička Puklicova či Arnoldova domu. Ve městě se neslo, že jde o napodobeninu špičky mrakodrapu v New Yorku. Kolem roku 1985, kdy se do severní strany náměstí hrubě pustil pražský památkový ústav pro rekonstrukci památek (SÚRPMO), jsme málem o věžičku přišli. Podle ústního podání chtěli Pražáci vrátit severní stranu náměstí do renesanční podoby, k čemuž věžička překážela (v čase renesance dům věžičku neměl, jen arkýř).
Pohledově vpravo převyšuje klášterní věž a věžičku štít vikýře Metelcova domu. Tak tuto vertikálu pražské SÚRPMO nechalo ubourat. V přízemí bývala Metelcova cukrárna, 14 druhů zmrzlin. Vozovka je dlážděna upravenými kameny zv. kočičí hlavy, ale takové hlavy, aby to bylo hrbolaté, to nebyly. Chodníky vypadají vzorně zametené. Pochází z roku 1895 kvůli příjezdu Franze Josefa I.
Úplně vpravo je část domu č. 18, kde za Koláčků (Kolatschků, Kolaczků, to jak kdy) připomínal Karel Kakuška vinárnu U Zeleného věnce, jinak hostinec. Josef Kolatschek, gumové a krátké zboží. Marie Kolatschek, bandáže. Za socialismu obchod TEP, potom dětské a kojenecké zboží a obchod Bambino. V nové době dům získala (hovorově podle Oldřicha Svobody spolkla) spořitelna.
Dům se třemi okenními osami vedle vlevo s nápisem Förster má královské gotické arkády loubí a gotické profilované portály v podloubí. Dům je v písemnostech doložen už v roce 1380 a patří tak k nejstarším zděným domům ve městě. Rodina Försterů zde měla obchod s galanterním a krátkým zbožím.
Památkově hodnotný dům, zvenku i zevnitř, vlastně je to chlouba města, představuje i pestrou minulost živností v domě. Konstantin Stiebic, ladič pian, stavitel varhan a výrobce harmonik, tady vyráběl heligonky, dle reklamy a též ústně potvrzeno nejlepší harmoniky na českém jihu. Prosperoval, měl málo místa pro dílny, proto se později přestěhoval do Široké ulice.
V domě také tradiční hodinářství Huga Šonky a po něm Václava Nováčka. Hodinář Šonka se vzdal živnosti a dokonce uvedl ve zdejších listech, že v důsledku nesnesitelných daní vyměřených mu nesprávně berním úřadem. Dále Josef Pokorný, obuv, knihař Antonín Salač, okresní záložna hospodářská aj. Před rokem 1937 pražský detektivní ústav Hortis, důvěrník SUSER, pátrání, stopování, důkazy, sňatkové informace (něco jako Kecal z Prodané nevěsty).
Následuje dům č. 16, známý od 18. století jako obecní dům. Má v patrech šest oken, což naznačuje, že původně to byly dva gotické domy, které měly pravidelně v patře tři okna. V domě začínal v letech 1906 až 1911 ženský lékař a porodník Jindřich Říha, než si postavil svou „Říhárnu“.
V roce 1932 si v domě založil jednu z mnoha svých filiálek v Československu známý pražský podnikatel Karel Kulík, ale nebyl Pražák. To byl jen marketing, byl Plzeňák, kde měl dva původní obchody. Za socialismu v domě jedna z prvních samoobsluh potravin, léta zvaná U Kulíků.
Severní strana náměstí ano, ale s jižním sluncem, nejteplejší i v zimě. Nejvíce se tam kočárkovalo, na rozdíl od jižní strany kolem Slunce.
