Úterý 9. 6. 2026 | Svátek má Stanislava
Dnes, 11:01
Nevyřešená vražda Soni Illeové i případ těla ukrytého pod betonem. Bývalý šéf jihočeské mordparty Václav Hýsek před středeční besedou v Jindřichově Hradci v rozhovoru zavzpomínal na zločiny, které v minulosti otřásly Jindřichohradeckem, a vysvětlil, proč se některé případy kriminalistům nepodaří objasnit.
Jak důležitá byla pro krajskou mordpartu znalost Jindřichohradecka a spolupráce s místními kriminalisty?
Při vyšetřování tak závažných skutků jako jsou vraždy je nezbytná spolupráce s okresní kriminálkou. Tady se zejména využívá jejich dokonalá znalost prostředí, popřípadě osob, tedy osobní a místní znalost. Jednak jsou na místě činu mezi prvními a na nich v podstatě záleží, jak jsou zjištěny stopy zanechané pachatelem či pachateli. Co se neudělá či opomene na místě činu či nálezu, těžko se následně dotahuje. Špatná práce na místě má v každém případě negativní vliv na vyšetřování, popřípadě na zjištění pachatele. Práce s místní kriminálkou je při vyšetřování velice důležitá, a tak tomu bylo i s Jindřichohradeckou kriminálkou. Tady ta spolupráce byla opravdu nadstandartní.
Při vašich besedách často zmiňujete Kardašovu Řečici. Čím byla tato lokalita výjimečná?
Možná právě Kardašova Řečice a její okolí. Je to krásné městečko, ale na můj vkus jsme tam vyšetřovali až příliš závažných případů. Řešili jsme tam čtyři kauzy – tři vraždy a jedno záhadné zmizení starší ženy, kterou se dodnes nepodařilo najít. S největší pravděpodobností se jednalo rovněž o vraždu. Pachatel svou oběť ukryl tak dobře, že se tělo nikdy nepodařilo nalézt. A jak se mezi kriminalisty říká: není tělo, není vražda.
Snad největší kriminalistický pomníček z Jindřichohradecka představuje případ Soni Illeové. Vy jste jej vyšetřoval. Čím je podle vás tento případ výjimečný?
Není velký nebo malý policejní pomníček. Existuje pouze nevyřešený případ vraždy či pokusu vraždy, kdy nebyl zjištěn pachatel nebo se nepodařilo získat důkazy, které by podezřelého dovedly až před soud. Každý takový případ je černou můrou kriminalisty, který na něm pracoval. Vražda jednatřicetileté Soni Illeové z roku 2008 je výjimečná tím, jak velkou pozornost jí věnovala média. Veřejnost se o tento případ zajímala výrazně více než o jiné vraždy a dodnes se k němu novináři pravidelně vracejí. Specifické bylo také místo nálezu těla. Šlo o hustě zalesněný prostor se sítí lesních cest a chatovou oblastí. Člověk, který tam Soňu dopravil, se tam musel velmi dobře orientovat. O náhodu rozhodně nešlo.
Mohl by se tento případ objevit v některém z dalších dílů Budějovické mordparty?
Myslím si, že právě tento případ by si samostatné knižní zpracování zasloužil. Je možné, že by si někdo z okolí Soni ještě vzpomněl na zdánlivou maličkost, která by kriminalisty přivedla k pachateli nebo pachatelům.
Jeden z nejbizarnějších případů posledních let se objevil v roce 2022. Policisté tehdy našli pod betonovou podlahou domu tělo muže zavražděného už o deset let dříve. Sledoval jste tento případ?
V roce 2022 jsem už na případu nepracoval, protože jsem byl v důchodu. Případ jsem ale znal z minulosti. Informaci, že by mohl být v objektu pod podlahou ukryt mrtvý muž, jsme s jindřichohradeckou kriminálkou prověřovali už dříve. Upozornila nás na to osoba blízká rodině, která však neznala přesné místo, kde mělo být tělo ukryto. V objektu jsme tehdy provedli rozsáhlou prohlídku. Kopalo se na místech, kde bylo čerstvě betonováno nebo rekonstruováno, využívali jsme také psy specializované na vyhledávání lidských ostatků. Bez výsledku. V roce 2022 se kolegové k případu vrátili a byli úspěšní. Po zadokumentování skutku mě o výsledcích informovali. Byla to z jejich strany opravdu vynikající práce. V tomto případě se žádný pomníček nekonal.
Co rozhoduje o tom, jestli se vražda objasní během dnů, nebo zůstane roky nevyřešená – je to chyba pachatele, štěstí, nebo právě třeba lokální znalost a zkušenosti kriminalistů?
Pokud jde o vraždu v rodině či příbuzenstvu, u kriminalistů vžitý termín „domácí zabijačka“, tak pachatel je znám z místa, popřípadě je na útěku a je zadržen během několika hodin, ale i dnů. Ale totožnost pachatele je známa a s tím se také pracuje od samého začátku. Je to vražda v afektu. Daleko horší je situace, kdy pachatel není z blízkého okolí poškozeného, jedná se o náhodnou osobu a ke všemu se jedná o takzvaného nájezdníka. Osoba z druhého konce republiky, popřípadě se vražda stala jinde, než byl poškozený nalezen – tedy mrtvola byla na místo dovezena, to je ta nejhorší situace, která může kriminalisty potkat. Tady se může stát, že případ zůstane kriminalistickým pomníčkem. Rovněž je velice nepříjemná situace, když neodborným způsobem dojde ke znehodnocení zanechaných stop na místě, ale i to se stává.
Pondělí, 2. března 2026, 15:50
Na místě, kde dnes obrůstají stromy prvními jarními pupeny, před dvaceti lety zavraždil Jiří Toncar svou manželku. Zahrabal ji v jedné z chátrajících budov, kde ji následně policie tři týdny hledala. Tento i další dva případy připomíná nová kniha...
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
