Každých 43 sekund zemře člověk v důsledku sebevraždy. Jak mluvit s člověkem v krizi?

Kolem sebevražd stále přetrvává řada nepochopení a obavy o nich mluvit. Právě mlčení a stigma přitom mohou lidem v krizi ztěžovat cestu k pomoci. I proto je září měsícem prevence sebevražd.

Sebevražda není výsledkem jediného důvodu ani jedné konkrétní životní situace. Do rizika mohou člověka dostat různé okolnosti, například dlouhodobé psychické potíže, osamělost, ztráta blízkého, problémy ve vztazích, finanční nejistota, zkušenost s násilím nebo jiné náročné životní události. Často se přitom jednotlivé faktory vzájemně kombinují a člověk může mít pocit, že už svou situaci nedokáže zvládnout.

Jak poznat, že někdo potřebuje pomoc

Důležitou součástí prevence je proto schopnost všímat si, když se u někoho něco mění, a nebát se na něj obrátit. Varovnými signály mohou být například výrazná změna chování, stažení od lidí, pocity beznaděje a bezcennosti, náhlý nezájem o dříve oblíbené aktivity, zhoršení spánku nebo opakované zmínky o smrti.

„Nejdůležitější je brát ho vážně a nezůstávat jen u uklidňování. V klidu mu naslouchejte, nesuďte ho a zeptejte se přímo, zda přemýšlí o tom, že by si ublížil, případně zda má konkrétní plán. Přímá otázka riziko nezvyšuje – naopak může otevřít cestu k pomoci.Michal Vodička — Psychiatr

U dospívajících mohou být signály někdy méně nápadné. Dítě může působit podrážděně, úzkostně nebo naopak neobvykle apaticky. Může se začít izolovat, zhoršit se ve škole, chovat se rizikově nebo mluvit o tom, že chce „zmizet“, „to ukončit“ či že by bylo lepší, kdyby tu nebylo. Takové věty není dobré bagatelizovat.

První krok nemusí být velký

Osoba, která prožívá sebevražedné myšlenky, často nemusí mít sílu řešit celý svůj život, hledat okamžitě terapeuta nebo vysvětlovat všechno, co se s ním děje. I proto může být prvním krokem něco mnohem jednoduššího.

„Člověku, který sám prožívá sebevražedné myšlenky, bych doporučil jako první krok nezůstávat s nimi sám. Stačí zavolat nebo napsat jednomu konkrétnímu člověku: „Nejsem teď v bezpečí a potřebuji, abys se mnou zůstal/a.“ Může také zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123. V akutním ohrožení je namístě volat 155 nebo 112,“ sdělil redakci Drbny Michal Vodička.

Jedním z největších problémů může být právě reakce okolí. Člověk v krizi nemusí vždy působit tak, že potřebuje pomoc, a jeho okolí může jeho potíže zlehčovat. Věty jako „jen přeháníš“, „vždyť se máš dobře“ nebo „tohle bys přece neudělal“ však mohou člověku dát najevo, že o svých pocitech nemá mluvit. Ani zmínky o sebevraždě proto není vhodné automaticky považovat za manipulaci, vydírání nebo snahu získat pozornost.

„I kdyby šlo částečně o volání o pozornost, je to především volání o pomoc. Potřeba pozornosti a skutečné riziko sebevraždy se navíc nevylučují. Není naším úkolem posuzovat, zda to člověk „myslí dost vážně“, ale pomoci mu dostat se do bezpečí a k odborné pomoci,“ sdělil psychiatr.

Sociální sítě mohou pomáhat i škodit

Své místo mají v celé problematice také sociální sítě. Pro člověka v krizi mohou být způsobem, jak se spojit s ostatními, najít informace nebo se svěřit ve chvíli, kdy se mu těžko mluví osobně. Zároveň ale mohou vystavovat zranitelné lidi obsahu, který sebevraždu romantizuje, zjednodušuje nebo prezentuje jako řešení problémů.

Podle psychiatra Michala Vodičky je proto potřeba vnímat i to, kolik času děti a mladí lidé tráví na mobilních telefonech a sociálních sítích. „Jejich nadměrné používání významně přispívá k úzkostným a depresivním stavům a sebevražedným myšlenkám,“ upozorňuje. 

Problémem může být také spánek. Večerní používání telefonu a dalších obrazovek může oddalovat usínání a narušovat přirozený rytmus spánku. Dlouhodobě nekvalitní nebo nedostatečný spánek pak může zhoršovat náladu, úzkost i podrážděnost. U mladistvých, kteří už řeší problémy ve škole, ve vztazích nebo mezi vrstevníky, se tak mohou jednotlivé obtíže navzájem posilovat.

„Zranitelní jedinci se sociálními problémy v reálném světě navíc často hledají únik do toho virtuálního, čímž se cyklus problémů jen prohlubuje a zvyšuje se u nich riziko kyberšikany, depresí či sebevražedného chování,“ dodává Vodička.

Za statistikami jsou konkrétní lidské příběhy

V Česku se počet sebevražd dlouhodobě spíše snižuje, přesto zůstává jejich počet vysoký. Zatímco v roce 2019 zemřelo sebevraždou 1 191 lidí, v letech 2020 až 2023 se počet pohyboval kolem 1 200 případů ročně. V roce 2024 statistiky zaznamenaly nárůst na 1 561 sebevražd.

Za každým číslem přitom stojí konkrétní člověk. Prevence je tak především o tom, jak včas rozpoznat, že někdo potřebuje pomoc, a vytvořit prostor, ve kterém o svých potížích může bezpečně mluvit. Právě změna způsobu, jakým o sebevraždě mluvíme, je jedním z hlavních témat letošního Světového dne prevence sebevražd, který připadá na 10. září.

Tématem je Změna narativu o sebevraždě, s výzvou „Začněme mluvit“. Cílem je mimo jiné odbourávat stigma, bořit mýty a vytvářet prostředí, ve kterém se lidé nebudou bát říct si o pomoc.