RECENZE: Tarantinových Osm hrozných je filmová lahůdka pro otrlé
Nejnovější film Tarantina nese jméno Osm hrozných. A film natolik zaujal, že fanoušci hlásí: Je to opět ten starý dobrý Quentin. Navíc ve svém westernu dokáže diváky dokonale překvapit.
Příběh filmu se odehrává v roce 1870, tedy v době, kdy už sice v Americe utichly boje občanské války Severu proti Jihu, přesto se názor na rasovou diskriminaci mezi těmito znepřátelenými stranami nijak zvlášť nezměnil. Obyvatelům jižních států stále nepovažují otrokářství za nic špatného a jejich spoluobčané ze Severních států Unie jim za to nemohou přijít na jméno. Popravdě, toto myšlení zůstalo v americké společnosti zakořeněné až do minulého století. Ale zpět k filmu. Už od prvních záběrů je jasné, že půjde o skvělý film, hodný Tarantinova jména. Při úvodních titulcích, které jsou v retro nádechu, moje srdce zaplesalo ve vzpomínce na klasiku Pulp Fiction. Vše ještě umocnily fascinující záběry zimní krajiny státu Wyoming, který se nachází na americkém středozápadě. Náladu navodily tóny skladatele Ennia Morriconeho, který spolu s Tarantinem nahrál hudbu v České republice pod taktovkou Pražské filharmonie, a musím podotknout, že tato spolupráce vytvořila dokonalý hudebně filmový zážitek.
Příběh filmu pozvolna graduje k nečekanému finále, které prostě nejde předvídat, budete nevěřícně koukat a říkat si, jak je to vůbec možné? Ze začátku vás sice může odradit klasická přemíra dialogů, ale věřím, že to přežijí i ti, co Tarantinův styl neznají. Připravte se na masivní příval krve a drastických záběrů, ty jsou ale vyvážené sarkastickým humorem a dobře mířenými narážkami na stále aktuální problémy naší společnosti. Pomyslnou třešní na dortu jsou samotní představitelé, někdy až šílených postav, jejichž osudy se ve filmu tak nějak náhodně střetnou. Nad všemi vyniká hlavně představitelka největšího padoucha ze všech, kterou si zahrála Jennifer Jason Leight. Její Daisy Domergueová, ať se na mě Leonardo Di Caprio nezlobí, by měla z fleku dostat Oscara, a rovnou v kategorii mužů, čímž narážím na její rázný, chlapský projev ve filmu. A to ještě není všechno, ani Kurt Russel zatím neztvárnil tak věrohodnou postavu, jakou je jeho Tarantinovský lovec odměn. Co říct k Samueli L. Jacksonovi? Snad jen, že s věkem zraje jako víno a natáčení si zajisté náramně užil. Abych tady nechválil jednu postavu za druhou, což by vás mohlo unavit, připomenu ještě jednoho herce, na jehož výkon jsem byl velmi zvědavý. Co proboha dělá Channing Tatum ve westernu? Přesvědčit se budete muset sami, ale podle mě je i on úžasný.
Osm hrozných je neskutečně skvělé tarantinovské vyprávění rozdělené na kapitoly, přesně, jak jsme u jeho filmů zvyklí. Navíc opravdu nemáte šanci předvídat, jak to všechno dopadne. Tenhle film prostě musíte vidět. A věřte, že jen tak na něj nezapomenete.
