Jaroslav Hutka nezklamal! U Slavie lidé zpívali z plných plic
Legendární písničkář byl označován jako jeden z vrcholů celého festivalu Central Park Slavie a tuto svou roli zvládl dokonale. Dokázal, že k tomu, aby strhl davy, mu stačí jen kytara a uhrančivý zpěv.
Večer zahájila budějcká kapel The Greens, která publikum částečně naladila na notu, jež pak zaznívala i dalším vystoupením, na které všichni čekali. Před pódiem se tančilo. To, co mělo přijít, sice bylo poněkud klidnější, zato o to silnější.
Jaroslav Hutka nastoupil na pódium a od první písně navázal kontakt s obecenstvem. Jak už to ale bývá, lidé pod pódiem byli z počátku ostýchaví a do zpěvu se jim moc nechtělo. To se ale postupem času měnilo a po jedné z písní, kde umělec pomoc publika potřeboval, se přítomní dočkali od muzikanta i uznání. „Jééé,“ rozplynul se Hutka.
Od té doby začalo mít vystoupení ten správný spád a parkem u Slavie se rozlévala pohodová nálada jen občas narušovaná kousavými texty Jaroslava Hutky tu kritizující minulý, tu současný režim. Nic to ale nezměnilo na nenapodobitelném souznění umělce s jeho posluchači. To vyvrcholilo v první polovině písní Morava, kterou z plných plic zpívala valná většina osazenstva. A to nejsme na Moravě!
Ani o pauze se Jaroslav Hutka nezastavil. Prodával CD a knihy. Rozdával podpisy, fotil se s fanoušky a celkově stále vyzařoval energii a dobrou náladu. Do druhé půlky svého vystoupení si pak nechal své nejznámější písně a publikum mu projevovalo stále větší přízeň.
Absolutní vrchol pak samozřejmě přišel s poslední písní Náměšť, po které diváci dlouho a nadšeně aplaudovali, čímž si vysloužili přídavek v podobě písně Slunečnice, ovšem pod podmínkou, že po skončení už nebudou tleskat, aby nebyl porušen noční klid. Obecenstvo slíbilo a slib i (napůl) splnilo. Závěrečný potlesk tak už byl jen decentní.
