Kdo byl legendární "děda Homolka"? Rodilý Jihočech, který se stal hercem až v padesáti letech
„Hele, Ludvo, to tě řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž!“ Kdo by neznal kultovní hlášku z filmu Ecce Homo Homolka. Před padesáti lety se režisér Jaroslav Papoušek pustil do natáčení prvního dílu ironické trilogie ze života Homolkových. Do jedné z hlavních rolí tehdy obsadil Jihočecha Josefa Šebánka. Řidiče, který se stal hercem vlastně díky náhodě.
Josef Šebánek se proslavil především jako otec v rodině Homolkových nebo také jako jeden z hasičů v legendárním filmu Hoří má panenko. Rodilý Jihočech, původem z Podskalí u Písku, se narodil v roce 1915 do rodiny zaměstnance Elektrických podniků. Vyrůstal a poté celý život prožil v pražském Karlíně, přesto na jih Čech nikdy nezanevřel a pravidelně se na Písecko vracel.
Pokud na mapě hledáte Podskalí u Písku, nejspíš nebudete úspěšní. Podskalí byla obec zaniklá při stavbě Orlické přehrady na pravém břehu Vltavy poblíž ústí Kamenického potoka, přibližně sedm kilometrů po proudu řeky od zámku Orlík. Na břehu přehrady, nad původní, zcela zatopenou obcí, je dnes chatová osada a kempy s plážemi a přístavišti, nesoucí název Podskalí.
Do svého rodného kraje se Šebánek často vracel. I když bylo jeho rodiště zatopeno, pořídil si na břehu chatu, kam ve volných chvílích jezdil s manželkou Marií. Díky náhodě, ve které sehrála roli také právě manželka, se nakonec z řidiče, velkého bohéma a vypravěče stal oblíbený herec.
Jeho osobou byl totiž natolik okouzlen kameraman Miroslav Ondříček, jehož žena byla neteří Šebánkovy manželky Marie, že ho seznámil se svým přítelem, režisérem Milošem Formanem. Ten mu okamžitě nabídl úlohu ve svém nově připravovaném filmu.
Šebánek se stal hercem až ve svých padesáti letech, kdy debutoval ve snímku Lásky jedné plavovlásky, následovalo Hoří má panenko a trilogie Homolkových. Dohromady se objevil pouze v devíti filmech. V tom posledním hrál v roce 1973, tedy čtyři roky před smrtí, kdy se již potýkal s vleklými zdravotními problémy.
Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a potížím se srdcem musel další nabídky na filmování odmítat. V sedmdesátých letech si kvůli svému klidu nechal narůst plnovous a zhubl. Josef Šebánek zemřel 13. března 1977 v Praze ve věku nedožitých šedesáti dvou let. Nabídky na natáčení mu podle kolegů z branže chodily ještě dlouho po jeho smrti.
