Novými cestami v nedávných stopách do Vyššího Brodu

I vyslyšela Budějcká Drbna tajemné hlasy a znovu se do Vyššího Brodu vydala, aby další část výstavy Dávné stopy - nové cesty mohla vidět a svědectví písemné o ní vydala.

ČTĚTE: Mystická záře ve Vyšším Brodu

Přestože hlavním motivem expozice je unikátní Závišův kříž, návštěvníky výstavy čekají i další cenné historické a umělecké exponáty a také výjimečné prostory vyšebrodského kláštera.

„Výstava skutečně má několik částí, jejichž společným motivem je umění v kontextu s historií vyšebrodského opatství, ale také s dějinami rodu Rožmberků a vývojem zdejší oblasti,“ uvádí k výstavě její kurátor Jiří Franc.

Jako první se našim krokům a pohledům otevírá prostor bývalého dormitáře (společné ložnice mnichů - pozn. autora). Nevelký sál je sice vyzdoben ve stylu secese, ale nabízí ryzí, vzácné gotické umění.

„Tato expozice představuje skutečné unikáty, které jsou majetkem vyšebrodského opatství,“ přibližuje jedinečnost expozice Jiří Franc. „Vidět zde můžete například deskové obrazy Madony Vyšebrodské, Madony Zlatokorunské nebo Ukřižování z Vyššího Brodu, plastiky, reliéfní obrazy i sochy.“

Po skvostech gotiky následuje další expozice, nazvaná Pohnuté osudy umění. Obrazová galerie je doslova pokladnicí výtvarného umění 18. století. Obrazy Petra J. Brandla, Jana Kupeckého, Norberta Grunda a dalších barokních mistrů jsou umocněny uměleckými předměty, které dokumentují nejen historii kláštera a rodu Rožmberků, který klášter založil, ale také právě pohnutými osudy uměleckých děl, z nichž mnohá byla v průběhu dějin odcizena, ztracena, pohřešována... a pak, často za téměř zázračných okolností, vrácena zpět do kláštera.

„Ano, nejen lidé, ale i knihy, obrazy a předměty mají své osudy,“ říká Jiří Franc. „Jsme velmi rádi, že se nám podařilo soustředit zde mnohé z uměleckých děl, která byla klášteru navrácena i díky úsilí a podpoře rakouského Sdružení na podporu Cisterciáckého opatství Vyšší Brod. Nevyčíslitelnou hodnotu má například i v klášteře uchovávaný Řád zlatého rouna, jehož replika je u příležitosti konání Zemské výstavy prezentována. Podle originální listiny, které se váží k historii legendárního Závišova kříže, byly vyhotoveny faksimile. Velmi cenné jsou také přístroje, které sloužily například k předpovědím počasí nebo měření času. Fyzikální sbírky restituovalo Horní Rakousko v roce 2009.“

Jedné ze stěn galerie dominuje obraz, na kterém je vyobrazen klášter ve Vyšším Brodě a okolní krajina, obce, statky a osady, které opatství spravovalo. Na obraze je vidět i Čertova stěna, krajina je ztvárněna až neuvěřitelně realisticky.

A pak už se našim krokům a pohledům otevírá další dechberoucí prostor - klášterní knihovna, která je právem považována za nejkrásnější klášterní knihovnu v České republice. V umně zdobených sálech je uloženo 70 tisíc knižních titulů, z nichž většina byla svázána cisterciáckými mnichy. Knihy s tématikou náboženství, přírodních věd, zeměpisných a dějinných námětů, zpěvníky, modlitební knihy...

A stejně jako v předchozích expozicích, i tady je hlavní téma expozice doplněno mnoha uměleckými předměty, které dokumentují duchovní i materiální bohatství kláštera. Stěny a stropy sálů knihovny zdobí unikátní fresky. Při pokusu ztvárnit objektivem fresku na stropě je zároveň čas na poděkování za souhlas s fotografováním (a tedy vznikem exkluzivních fotek), ve všech částech výstavy jinak platí striktní zákaz fotografování.

Gotika, baroko, secese, obrazy, nábytek, sochy... všechny expozice spojuje a charakterizuje velmi výrazný motiv a tím jsou stylizované růže a lilie - doslova déšť květů. „Ano, Déšť květů je symbolicky ztvárněn i multimediální prezentací a představuje spojení duchovní podstaty rodu Rožmberků, zakladatele kláštera a Cisterciáckého řádu, červené pětilisté růže symbolizují Rožmberky, bílé lilie pak cisterciáky. Prolínání růží a lilií zdobí prakticky vše v klášteře, motiv se opakuje v dřevořezbách v kostele Nanebevzetí Panny Marie, na freskách, na nábytku, ve vitrážových oknech. V symbolice květů je růžemi připomínán odkaz na pět ran Kristových a prolitou krev Vykupitelovu, lilie pak znamenají představu o zrození světla z klína tmy a země, bělostnost květu je ukryt symbol čistoty Panny Marie a jejího mléka. V širším smyslu pak tato symbolika představuje prolínání minulosti, přítomnosti a budoucnosti a spojení mezi nebem a zemí,“ vysvětlil Jiří Franc.

A jeho slova se zároveň stala pomyslným mostem z minulosti zpět do přítomnosti. A také do budoucnosti... samozřejmě v souvislosti s výstavou. „Přítomnost výstavy považuji za pozitivní, těší nás zájem návštěvníků, který je pro nás určitou satisfakcí ne zcela snadných podmínek pro přípravu výstavy - jen pro srovnání, rakouská strana měla k dispozici 20 milionů eur a věnovala ji do expozic, které skončí zároveň s koncem výstavy, u nás jsme do výstavy mohli investovat 12 milionů korun - podstatná část byla vložena do opravy interiéru a vybavení kostela, část jsme věnovali instalaci expozic. Rakouskou část výstavy ve Freistadtu nebo Bad Leonfeldenu připravoval asi dvacetičlenný tým, náš organizační tým byl čtyřčlenný.

Ale určitě by tato informace neměla vyznít jako nespokojenost, tak to určitě nevnímám, naopak, jsem rád, že jsme mohli přispět k trvalým hodnotám, které tady v klášteře zůstanou i po ukončení výstavy. Je to i naděje pro budoucnost, vyšebrodský klášter má mnoho dalších zajímavých exponátů a námětů, které bychom chtěli veřejnosti představit, naším dlouhodobým přáním či plánem je možnost rekonstrukce barokní budovy, ve které jsou uchovány unikátní fresky. Chtěli bychom, aby v budově vzniklo multifunkční kulturní a společenské centrum, které by přispělo k dalšímu oživení areálu kláštera,“ konstatuje Jiří Franc.

Naděje pro budoucnost... doufej v ni, poutníku, doufej, že i tvé další budoucí cesty do Vyššího Brodu povedou k poznání nepoznaného.