Den v Budvaru nabídl smršť strhujících koncertů
Přehlídka legend. Těmito slovy by se dal shrnout Den v Budvaru, který se uskutečnil v sobotu 20. září a opět přitáhl davy lidí. Počasí přálo (až na několik výjimek), pivo teklo proudem, nálada byla uvolňující a atmosféra v kotli elektrizující. Letošní Den v Budvaru byl zkrátka jedním z nejsilnějších ročníků!
Organizátoři neponechali nic náhodě a sáhli po osvědčených a hlavně kvalitních jménech, které sice probouzejí nostalgii, ale stále mají co říct. Řeč je například o melancholickém Oceánu, kultovních BSP či rockovém souboru Milana Schelingera. Třešničkou na dortu pak samozřejmě byla nejoblíbenější tuzemská zpěvačka Lucie Bílá.
Pozitivním faktem ale bylo, že pořadatelé dali prostor i mladé krvi, která své starší a slavnější protějšky skvěle doplnila. Těmto kapelám patřila hlavně druhá stage - Pardál scéna, která sice nebyla tak velká, ale paradoxně působila sympatičtěji a vizuálně přitažlivěji.
Zaburáceli zde například místní Menhir či klatovští Trautenberk, kteří jsou jednoznačně novou hvězdičkou tuzemské rockové scény. Dobře promyšlená image, vtipné texty, sympatické vystupování a energická muzika, která sice není žádným vrcholem progrese, ale dokáže strhnout. Postupně zaplňující se areál byl důkazem toho, že o Trautenberku ještě pořádně uslyšíme!
A jak je možné, že Trautenberk pochází z Klatov? „Před lety se rozhodl, že se přestěhuje z Krakonoš do Bavor. Cestou jsme však u Klatov píchli dvoukolák a už jsme tam zůstali,“ vysvětlil jeden ze zpěváků.
Po dramaturgické stránce tedy nebylo festivalu co vytknout. Slabinou podobných akcí bývá zvuk, ale i ten byl naštěstí na vysoké úrovni. Stejně tak celková organizace, kdy všechno šlapalo jak má.
„Pro mě jednoznačně nejlepší Den v Budvaru. Obrovský skok oproti minulému ročníku, který mi nesedl, respektive nabídka interpretů nebyla nic pro mě,“ rekapituloval jeden z návštěvníků, který si užil hlavně BSP. „Skutečně strhující! Měli by konečně natočit novou desku... Ale Michal Pavlíček oživuje Stromboli, takže si myslím, že pro něj budou prioritou spíš oni.“
Kdo si chtěl od muziky odpočinout, mohl posedět ve stanech mimo obě scény. Kdo naopak chtěl maximální hudební nálož, mohl přebíhat poměrně krátkou vzdálenost z jedné stage na druhou. Program byl koncipovaný tak, že se většinou alespoň na jedné scéně hrálo.
Diskutovaným tématem bylo placené vstupné, které leckoho odradilo už vloni. Kdo ale zažil ročník 2011, který byl zdarma a navštívilo ho zhruba 20 tisíc lidí, musel zavedení vstupného kvitovat. Na festivalu bylo plno lidí, ale už nehrozily nepříjemné tlačenice a nekonečně fronty na pivo, které před lety otrávily nejednoho fanouška. A vzhledem k nabídce hvězdných jmen bylo 150 korun (v předprodeji dokonce jen 130 korun) skutečně vstupem více než symbolickým.
