III. trimestr - konečně se blíží cílová rovina
Poslední měsíce jsou ve znamení nervozity a příprav na blížící se ,,velký okamžik“. Asi stejně jako většina nastávajících maminek jsem se cítila velmi neohrabaná a popravdě řečeno jsem se už neskutečně těšila, až své dítě porodím. Tělo si s vámi dělá tak trochu, co chce. Máte pocit, že postel je tím vaším nejlepším přítelem, protože po pár krocích byste si nejraději do ní hupsly a spaly.
Pokud je čas a okolnosti to dovolí, tak rozhodně tohoto přítele neodhánějte, klidně ani uprostřed dne. Předporodní nervozita je zcela normální a prý jí cítí většina nastávajících maminek, zvláště pokud čekáte svého prvního potomka. Kdysi jsem někde četla, že podle doktorů je tahle nervozita dokonce tělu prospěšná. Díky ní se váš organismus připravuje na porod a na jeho zvládnutí. Když jsem byla hodně nervózní, tak mi pomohla krátká procházka venku nebo jsem přemluvila partnera k návštěvě kina, abych se trochu rozptýlila.
,,Sotva dýchám!“, tak tento povzdech vyklouzne s úst nejedné těhulky. Krásné velké bříško totiž může přinášet i určité potíže. V osmém měsíci těhotenství je položené nejvýše, proto vytlačuje nahoru orgány uložené v břišní a hrudní dutině. Dokud žena stojí nebo chodí, tak jí k úlevě pomáhá zemská přitažlivost, ale když přijde doba odpočinku či spánku? No hrůza! I když jsem měla místnost dobře vyvětranou a pod hlavou snad milion polštářů, tak jsem pořád měla pocit, že mě zalehl 100kg člověk.
V těhotenské poradně jsem se cítila už jako doma. Doktorka mě zdravila jako starou známou. Pokaždé mě čekal stejný koloběh – kontrola krevního tlaku, hmotnosti, moče a také lékařka kontrolovala, zda je miminko v děloze správně uložené. Výhodou však bylo, že se můj okruh známých rozšířil o budoucí maminky, se kterými jsme se pravidelně v čekárně potkávaly a mohly jsme nenuceně drbat
. Nezapomeňte v tomto období na zařízení dětské lékařky pro vaše miminko.
A jak se v tomto období daří děťátku? Bříško je krásně viditelné a miminko v něm o sobě dává vědět zřetelnými pohyby. Někdy máte pocit, že nosíte budoucího úspěšného fotbalistu nebo kickboxera, který trénuje výkopy pro jistotu už hodně dopředu. Tyto kopance jsou však pro maminku příjemným znamením, že se má děťátko čile k světu. Stále se vyvíjí jeho jednotlivé orgány, mozek, nervová soustava, stále roste a přibírá na váze. V průběhu devátého měsíce bříško sestoupí trochu níže, takže problémy s dýcháním ustoupí. Nejenže jedeme rychle z kopce, ale cílová rovinka už je na dohled. Máte se tedy na co těšit. Opravdu jdeme do finále!
Autor: Eva Nováková, Budějcká Drbna
