DRBNA VĚDÁTORKA: Kolébka lidstva v Evropě? Je to možné
Opět po týdnu se setkáváme nad zprávami ze světa vědy. Dnes pro vás Drbna vědátorka vybrala zajímavou studii z Německa, která hledá původ lidského druhu, a podíváme se také na lebku jednoho z největších géniů historie.
Může být Evropa kolébkou lidstva?
Snad každý z nás se ve škole učil, že nejbližším příbuzným člověka je šimpanz, že se jejich vývojové větve oddělily někdy před pěti až sedmi miliony let, a že to bylo v Africe. Poslední tvrzení se nedávno otřáslo pod vahou výsledků studie, kterou prezentoval tým badatelů pod vedením Madelaine Böhmeové ze Senckenbergova střediska pro evoluci člověka a paleoenvironmentalistiku na univerzitě v německém Tübingenu. Z té totiž vyplývá, že by kolébka lidstva mohla ležet v jihovýchodní Evropě, v oblasti dnešního Řecka a Bulharska.
Výsledky jsou založeny na zkoumání jediných dvou částí hominida Graecopithecus freybergi (dolní čelisti nalezené v Řecku a zub z Bulharska), které byly dosud nalezeny. Na základě podrobného zkoumání těchto dvou částí vědci formulovali hypotézu, že Graecopithecus freybergi byl přímým předkem dnešního člověka. Překvapeni ale byli až tehdy, kdy se ukázalo, že stáří těchto pozůstatků je více než sedm milionů let. Dosud nestarší nalezený druh hominida Sahelanthropus nalezený v Africe se datuje do období před šesti až sedmi miliony let. Je možné, že je Řecko nejen kolébkou moudrosti, ale i kolébkou lidstva?
Descartova lebka pod drobnohledem
Francouz René Descartes byl bezesporu jedním z nejvýznamnějších filosofů všech dob. Jeho myšlenky jsou do jisté míry opravdu zlomové. O jeho nejslavnější větě „Cogito ergo sum – Myslím tedy jsem“ byly naspány stohy papíru. Jeho životní příběh je velmi zajímavý. Kromě intelektuální kariéry stihl i na krátko být námezdním vojákem. Dost možná se zúčastnil i bitvy na Bílé hoře. Velmi zajímavý je i osud jeho ostatků. Descartes byl pohřben ve Švédsku, ale v roce 1666 byly jeho ostatky na nátlak některých francouzských intelektuálů vyzvednuty a odvezeny do jeho rodné vlasti. Jaké bylo jejich překvapení, když o dvě století později zjistili, že jim jedna část chybí – lebka.
Tu nakonec v devatenáctém století objevil ve Švédsku na jedné z aukcí, kde se rozprodával majetek z pozůstalosti, chemik Berzelius. Zakoupil ji a její pravost byla několikrát věrohodně ověřena, a to i díky jménům předchozích majitelů vyrytých na lebce samotné. Lebky se samozřejmě chytili lékaři, kteří zkoumali různé anomálie a snažili se odhadnout i jisté věci o Descarotově mozku. Co ze zkoumání vyplývá? Žádný „Cimrmanův pahrbek geniality“ lékaři nenašli. Vlastně byla Descartova lebka potažmo i jeho mozek průměrná. Z toho vyplývá, že génius nemusí mít zvláštní stavbu mozku. Nejvíce záleží na tom, jak kdo svůj mozek používá.
