Svíčkami uctili památku padlých vojáků u Zborova

V neděli 2. července jsme si připomněli již 100 let od slavné legionářské bitvy u Zborova, která byla ale zároveň tragickým bojem Čechů proti Čechům. Na východní frontě se tehdy poprvé výrazně vyznamenali českoslovenští legionáři. Bitva byla sice malou epizodou ve Velké válce, ale v době, kdy se carská armáda prakticky již rozkládala, a ruští vojáci nebyli schopni větších bojových akcí, zapůsobilo toto vystoupení legionářů na ruské velení tak, že ti umožnili další formování dobrovolných československých jednotek. Ke kulatému výročí se rozhodla Československá obec legionářská uspořádat celorepublikovou akci Svíčky za padlé u Zborova, která uctila památku všech padlých českých vojáků u Zborova bez rozdílu toho, zda padli na ruské nebo rakousko-uherské straně.

Československá střelecká brigáda vykazovala po bitvě ztráty 173 padlých v poli, 29 zemřelých na následky zranění a 32 nezvěstných. Na rakousko-uherské straně padlo 50 vojáků plzeňského 35. pěšího pluku, 86 vojáků jindřichohradeckého 75. pěšího pluku a čtyři vojáci příslušející k pěším plukům 28 a 29 rovněž z Čech.

2. července v 18:00 hodin byly v celé České republice zapáleny pamětní svíčky u pomníků padlých v jednotlivých obcích za každého vojáka padlého v bitvě u Zborova, pokud z dotyčné obce pocházel.

Svíčky se rozhořely i v jižních Čechách

Jednotlivé obce a města byly vyzvány, aby se do této akce zapojily, přesto řada obecních úřadů na výzvu nereagovala. Zbylé pomníky si tak mohli vzít pod patronát i jednotliví dobrovolníci a spolky. Svíčka byla zapálena také u Zborovského pomníku v Českých Budějovicích, nebo v Třeboni.

Budějovický spolek Jednadevadesátníci se ujal pomníků v obci Lužnice a v Lomnici nad Lužnicí.

V Lužnici se roku 1896 narodil Matěj Košina, který 2. července 1917 u Zborova padl jako voják rakousko-uherského 75. pěšího pluku.

V Lomnici nad Lužnicí se roku 1874 narodil Martin Spěvák a roku 1895 Jindřich Kulhánek. Oba padli 2. července 1917 u Zborova rovněž jako vojáci rakousko-uherského 75. pěšího pluku.

Není bez zajímavosti, co ve stejné době prožívali vojáci 91. pěšího pluku, kteří většinou pocházeli z Českobudějovicka, Krumlovska a Prachaticka. Ti právě před sto lety trávili čas na italské frontě a užívali si zaslouženého odpočinku po 10. bitvě na řece Soči. Císař Karel I. v těchto dnech v přímořském Terstu vyznamenával zlatými medailemi za statečnost nejudatnější vojáky budějovického pluku. 91. pěší pluk se v 10. sočské bitvě natolik vyznamenal (jako jakýsi záchranný sbor dobývající zpět jednu ztracenou pozici za druhou), že velitel rakousko-uherské armády v Julských Alpách o něm mluvil jako o gardovém (tedy elitním) pluku sočské fronty.