S vojáky budu sdílet jejich radosti i strasti, říká nový kaplan strakonického pluku

Předtím působil pět let jako kaplan v pražské Thomayerově nemocnici. „Volali mě k onkologicky nemocným pacientům, ženám, kterým při porodu zemřelo dítě, psychicky nemocným dětem, k lidem, kteří prodělali amputaci. Byla to nelehká služba. Ale když jsem od nich odcházel a oni se cítili lépe, byl jsem přesvědčen, že tato práce má smysl,“ říká kapitán Michal Balek.

„V Písmu se píše, že pastýř by měl s těmi svými sdílet jejich radosti i strasti. Přímo je zde uvedeno, radujte se s radujícími a plačte s plačícími. Podobně vnímám i já službu vojenského kaplana. Vojáci jsou taky jen lidé, mají své radosti i starosti, a kaplan by je měl s nimi sdílet. Jeho úkolem není poučovat nebo říkat lidem, co mají dělat,“ tvrdí Balek a pokračuje: „Kaplan by měl mezi lidi vnášet dobrou náladu, lidé by jej měli rádi vidět. Kaplan je zároveň vázán zpovědním tajemstvím. Co mu lidé řeknou, zůstane jen u něj.“

Bohoslužby vyslání, při které kapitán Michal Balek (zcela vlevo) složil slib vojenského kaplana, se zúčastnil také kardinál Dominik Duka. Foto: Ondřej Balek.

Do armády přivedla Michala Balka potřeba změny. „Chtěl jsem svůj profesní život proložit něčím, co mě posune dál. Navíc to byla výzva. Je mi pětačtyřicet let, fyzičku mám takovou, jakou mám. Byl jsem zvědavý, jestli ve svém věku zvládnu vojenský výcvik, jestli budu stačit těm mladším,“ vysvětluje kapitán Balek.

Do církve vstoupil v osmnácti letech, když studoval na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Přemluvil ho starší bratr, který je také kněz. „Rodiče byli z mého rozhodnutí překvapení. Sami do kostela nechodili, já jsem nikdy nevěřil ani na Ježíška,“ říká s úsměvem Michal Balek.

Na fakultě tehdy vydržel jen půl roku. „Víc jsem si užíval Prahu, než studoval,“ přiznává Balek. Po odchodu ze školy se živil jako dělník, sanitář, průvodce či údržbář. Studium dokončil až na druhý pokus. Když se v osmadvaceti letech vrátil na teologickou fakultu, byl již církevním kazatelem. „Měl jsem na starosti farnost v Kutné Hoře. Přes týden jsem studoval v Praze a o víkendu se staral o farnost,“ vzpomíná.

Během služby v Thomayerově nemocnici v Praze. Foto: archív Michala Balka.

Michal Balek se vstupem do Armády České republiky stal zaměstnancem Ministerstva obrany. Ve své církvi tak momentálně zastává pozici „duchovního ve specifických službách“. Službu kněze ovšem může vykonávat i nadále. Může křtít, oddávat, sloužit bohoslužby. Kvůli službě u protiletadlového pluku se přestěhoval z Prahy do Písku. „Kousek od mého nového domova působí husitský sbor, paní farářka se na spolupráci se mnou prý již těší,“ uzavírá kapitán Balek.

V Armádě České republiky momentálně slouží zhruba tři desítky vojenských kaplanů. Do služby jsou vysíláni na základě písemného návrhu představitele své církve a na základě získaného společného pověření České biskupské konference a Ekumenické rady církví. Služba vojenského kaplana není motivována snahou o získání nových členů pro svou víru či církev. Je časově ohraničena, standardní délka služby je zpravidla šest let. Poté odchází kaplan do zálohy a zpět do služeb své církve.

Kapitán Michal Balek se zapojil do Kabelkového veletrhu. Foto: Jana Samcová.