GLOSA: Prezident Zeman není Chamurappi
Prezident Miloš Zeman v uplynulých týdnech rozjel další ze svých podivných her, které mají povětšinou stejného společného jmenovatele – politického oblíbence, nashromážděnou osobní zášť z dob minulých a neznalost základních právních principů naší země.
Naposledy si prezident Zeman usmyslel, že bude bagatelizovat práci policie a státních zástupců při vyšetřování vážného podezření z trestného činu dotačního podvodu a ohrožování zájmů Evropské unie. Tuto kauzu dotýkající se exministra financí a favorita blížících se parlamentních voleb, na kterou mimochodem trestní sazebník pamatuje sazbou pět až deset let vězení, nazývá Zeman „sporem". Neuvěřitelné.
Jako aktéry „sporu“ naprosto mylně označuje dva vysoké politiky, konkrétně vyšetřovaného na straně jedné a na straně druhé ministra vnitra, do jehož resortních kompetencí spadá i činnost Policie České republiky. Neuvěřitelné na druhou.
Tyto „strany sporu“ si prezident odhodlal pozvat na Hrad, aby... Aby co vlastně? Aby si nechal přednést informace o důkazech z živé trestní kauzy? Aby se rozhodl, komu bude fandit? Aby jako bájný Chamurappi rozhodl o vině a trestu, nebo o nevině? Nebo aby strany „sporu“ usmířil? Nekonečně neuvěřitelné.
To, že si Hrad ohýbá výklad legislativy jako hodně namáhaný luk prakticky dennodenně, je bohužel smutným faktem politické kultury v naší zemi. Přesto mě zas a znova dokáže šokovat posouvání hranic možného a nemožného. Uvědomuji si, že je to zbytečné konstatování, ale opět si jej neodpustím: Prezident Zeman by si měl alespoň s blížícím se koncem jeho (prvního?/posledního?) mandátu uvědomit, co do jeho kompetencí spadá, a co tam rozhodně nespadá.
To, že první skupina aktivit je o poznání menší, než by si prezident a jeho blízcí spolupracovníci přáli, je fakt. Rozhodně je však třeba důrazně připomenout, že co do mandátu Prezidenta České republiky nepatří: V prvé řadě jde o zlehčování podezření ze spáchání trestních činů nebo jejich významu jako takových, verbální napadání činnosti policie a státního zastupitelství, obviňování kohokoliv z účelového jednání a snahy ovlivnit volby bez jakéhokoliv důkazu či veřejné výroky, kterými se snaží stále méně zastřeně vmanévrovat stále větší počet váhajících voličů k jeho politickému protégé.
