Komentář k případu Hlavatý: Absurdita jednoho poslance / senátora
Případ Hlavatý v plné nahotě ukazuje, jak neefektivně je nastaven český veřejný systém v oblasti kumulování volených pozic. Zvolený kandidát ANO 2011 do poslanecké sněmovny a současně senátor Jiří Hlavatý byl překvapen tím, že nemůže setrvat na obou židlích.
Pod tlakem si vybral mandát poslance a následně šokoval již jednou šokovanou veřejnost tím, že potvrdil kandidaturu v doplňujících volbách do senátu, vypsaných právě kvůli jeho odchodu do poslanecké sněmovny na jím uvolněné místo.
Případ Hlavatý je absurdním příkladem přístupu politiků ke kumulaci veřejných funkcí, které vidíme při a po každých volbách. Nemluvím jen o aureole superlidí, kterou si někteří politici rádi nasazují, aby ospravedlnili touhu pobírat dva platy, pardon chránit zájem svých voličů ve dvou náročných zaměstnáních, které – ať se vám to líbí, nebo ne – při 100% nasazení nikdy nemůžete zvládnout souběžně. Mluvím i o tom, že hejtmani, senátoři nebo primátoři propůjčují svou tvář a jméno na čelní stranické kandidátky, přičemž dopředu ví, že se na volenou funkci nepohrnou, respektive že je s jejich současným pracovním a rodinným angažmá zcela neslučitelná. O několika případech vím z první ruky, o soustě dalších víme z médií. Jaký pak má smysl, aby třeba hejtmanky a hejtmani kandidovali do poslanecké sněmovny, když dopředu ví, že místo přepustí náhradníkům? Je to férové? Co kdyby se na pozvánce na koncert objevilo jméno zpěváka, který by ale věděl, že do vyprodaného sálu nedorazí a pošle namísto sebe náhradníka? Je rozdíl mezi koupenou vstupenkou na vystoupení zpěváka a vhozeným preferenčním hlasem politikovi kandidujícímu „na oko“?
Při těchto otázkách mě napadá, zda by hledání odpovědi nemělo mít jednodušší řešení: Omezení možnosti kumulovat volené funkce. Kandidát do poslanecké sněmovny, který momentálně zastává volenou pozici s předpokladem plného úvazku (náměstek primátora města, hejtman kraje…) by mohl být dopředu srozuměn s tím, že se v případě zvolení automaticky bude věnovat tomu, kam kandidoval. Když mohou nabyvatelé mandátu své personální otázky promýšlet po volbách, mohli by tak klidně učinit již před volbami.
Voliči budou mít snazší rozhodování, protože nebudou muset pátrat po tom, jestli je jejich kandidát skutečným kandidátem, nebo jen lapačem hlasů. A třeba tak ušetří i veřejné rozpočty.
