RECENZE: Sluneční cyklus… kniha plná Slunce, ale i temnoty

Dá se říct, že má Sluneční cyklus dvě linie – v první řadě sledujeme příběh Ondřeje, ambiciózního člověka, který tančí na tenkém ledě, v řadě druhé vývoj samotného solárního byznysu. Nutno dodat, že v druhém případě se nejde nijak přehnaně do hloubky, a tak i člověk, kterého samotná tématika příliš nezajímá, se nudit nebude.

Na druhou stranu je samozřejmě otázkou, zda je dobře, když čtenáře více zajímá vývoj osobního života hlavního protagonisty než samotná kauza, avšak kniha je tak prostě psaná. Má každopádně fajnovou atmosféru, od první kapitoly vytváří dusno, dokáže vtáhnout do děje, nutí vás obracet stránku za stránku.

Jednotlivé kapitoly nejsou nijak objemné, díky čemuž má čtení spád, ačkoliv je stejně tak možné, že někomu příběh přijde až příliš povrchní, bez silnějších emocí.

Osobně největší zápor knihy spatřuji v kapitolách, které s dějem nijak nesouvisí. Autor se v nich pouští do různých úvah a historických sond, což sice může být zajímavá vsuvka, avšak v nějakém dodatku nebo rozšířeném vydání. Takto se děj knihy zbytečně ředí.

Avšak aby nedošlo k mýlce… Sluneční cyklus je dobrá kniha. I když vás politická témata nezajímají, klidně se do ní pusťte. Ono tam ostatně té politiky zase tolik není. Jako určitá sonda do zákulisí velkých projektů, do světa investorů, různých intrik… to ale funguje dobře. Natolik, že si říkáte, že je jen dobře, že chodíte do „obyčejné“ práce a svět, ve kterém žije Ondřej, hlavní postava Sluneční cyklu, je pro vás vzdálený stejně tak jako svět Star Wars.

P.S.: Pro Jihočechy je zajímavé, že se část děje odehrává v jejich kraji.