Je tady občas až děsivé prázdno. Krumlov se změnil, míní místní obyvatelé
Český Krumlov už téměř rok funguje bez většího množství turistů. Plné ulice a fronty na vyhlášených místech s nejlepším výhledem na zámek vystřídal klid a zvuky šumící Vltavy. Jak se město rok od vypuknutí pandemie proměnilo?
Za normálních okolností by byl ulicemi Českého Krumlova slyšet ruch, který mu byl mnoho let vlastní. Místo cvakání fotoaparátů a cizích jazyků dnes slyšíte spíš klidné šumění řeky a cvrkot ptáků.
Ten symbolizuje příchod jara, ale také fakt, že oblíbené turistické město se už skoro rok potýká s problémy způsobenými pandemií koronaviru. „Je tady občas až děsivé prázdno. Já sem normálně zas tolik nepřijdu, ale teď, když tu je málo lidí, občas se městem projdu. A ten pohled je smutný,“ vypráví třiašedesátiletá obyvatelka Českého Krumlova.
A její slova nejsou daleko od pravdy. I na nás působí město smutně. A to i přesto, že je jeden z těch prvních krásných jarních dní. „Člověk si nevybere. Dřív jsme si stěžovali, že je tady turistů plno a město jakoby nám už ani nepatřilo, ale tohle je zase příliš. Dyť ty podniky tady zkrachují,“ říká.
Většina jich je, podle nařízení vlády, zavřených. Některé restaurace a kavárny využívají možnost prodeje z výdejního okénka. Ale příliš jich není. To potvrzuje i dvojice žen, kterou potkáme v historické části Latrán. „Všechno je zavřeno, zkuste možná tady dole, tam bývá otevřená kavárna, která prodává s sebou,“ reagují na dotaz, kde se dají koupit nějaké zákusky.
Vydáme se tedy na doporučení směrem ke kavárně. Při cestě historickým centrem potkáme jen pár místních, kteří jdou do práce nebo venčí psy. Když dojdeme na místo, máme štěstí. Je otevřeno a u okýnka nikdo nečeká.
„Teď je to lepší, místní se sem naučili celkem chodit. Alespoň pro kafe nebo něco malého k jídlu. Ale samozřejmě se to nedá vůbec srovnat s normálním stavem. Ta situace už je opravdu zoufalá, ale teď už jsou na tom všichni stejně,“ pokrčí rameny obsluha zmiňované kavárny.
U podniku potkáme snad první turisty. Rodina přijela až z Kladna. Jednodenní výlet jim za tu dlouhou cestu stál. „Já jsem na mateřské dovolené. Přítel kvůli covidu pracuje jen tři dny v týdnu. A protože mělo být dneska krásně, řekli jsme si, že se zajedeme podívat do Krumlova. Chtěli jsme využít toho, že tady nebude tolik lidí a užít si město bez davů turistů,“ popisuje dvaatřicetiletá maminka. „Byli jsme tu už několikrát, ale teď má to město úplně jinou atmosféru. Líbí se mi to. Ale chápu, že to tak asi nevnímají všichni,“ dodává.
Pomalu se vracíme k zaparkovanému autu. Procházíme ještě městským parkem. I tady je prázdno a klid. Rozrazí ho jen několik dětí, které vyšly ze školky na procházku. S rouškami na obličeji si dávají závod od jednoho stromu k druhému. Čtyři dívky, které jdou jako poslední s paní učitelkou, vysvětlují, proč nemůžou jít ve dvojicích za ruku. „Musíme přeci dodržovat dvoumetrové rozestupy,“ říká zhruba pětiletá holčička.
