Psi dokážou téměř přesně najít místo, kde ve vodě leží utonulý, říká ředitel lipenských záchranářů

V Dolní Vltavici se už pátek sešla zhruba desítka psů s jejich páníčky z celé republiky. Na programu mají cvičení, během kterého budou trénovat vyhledávání utonulých lidí, ale i záchranu tonoucích. „Stěžejní je vyhledání na vzorku pachu na volné hladině. Na programu jsou ale i doprovodné cviky související s vodními pracemi jako aportování z hladiny ať už vlastních či cizích předmětů, aportování pádla ze břehu i ze člunu na člun, pomoc plavci v nesnázích, přitažení bezmocného surfaře či přitažení člunu. Vše s kombinací poslušnosti a ovladatelnosti na břehu, včetně vytrvalostního plavání na udržení fyzické kondice psa," popisuje ředitel lipenských vodních záchranářů Milan Bukáček.

Psi jsou podle Bukáčka v tomto oboru skvělými pomocníky. „Jde u nich hlavně o dobrý nos a také dobrou vycvičitelnost. Pokud je pes správně motivovaný a vedený, je schopný předvést velmi dobré výsledky. Pracovat se dá s jakoukoliv rasou, je to o talentu, a také o páníčkovi,“ vysvětlil ředitel vodních záchranářů.

Vycvičit psa k práci na vodní hladině trvá i několik let. Do akce jsou bráni ve zhruba třech až čtyřech letech. „Práce začíná už od štěněte. Učíme ho se soustředit a koncentrovat, aby nekoukal, kde co lítá a kde se co děje, ale vnímal jen povel, který mu dáváme. Začíná se na souši, když to perfektně zvládá, jde se do rákosí na okraj vody a až potom se přechází přímo na vodní hladinu. To je takový vrchol práce. Na člunu je pes limitován, nemůže si popoběhnout po větru, je odkázán na psovoda, který navádí lodníka podle toho, jak pes štěká nebo natáčí tělo. Mezi psem a psovodem musí být naprostá souhra,“ vysvětlila proces výcviku výcvikářka jihočeské záchranné brigády kynologů Jana Šmídová.

Při cvičení na Lipně si psi i psovodi užívali krásné počasí, Jana Šmídová ale připomněla, že psi musí být schopni pracovat za každého počasí. „Dnes máme štěstí. Mnohdy ale musí pes fungovat v dešti, mrazu nebo když sněží,“ dodala.

Místo, kde by mohlo ležet lidské tělo, dokážou psi určit s poměrně velkou přesností. „Člověk to necítí, ale pach je samozřejmě vedený i ve vodě. To, jak přesně místo určí, záleží na mnoha okolnostech, ale dokážou to na klidně na sto nebo padesát metrů. Dokážou přitom najít tělo, které leží i třicet metrů hluboko. To je příklad z praxe,“ popsal Bukáček.  

Připomněl také případ, kdy na lipenskou přehradu v prosinci 2011 vyrazili na ryby tři němečtí mladíci ve věku 21 až 25 let a převrhla se s nimi loď. Jednomu se podařilo doplavat na ostrov, kterému se říká Tajvan, kde upadl do bezvědomí, a druhý den ráno jej tam našli záchranáři. „Dva se utopili a jejich těla pomohli po několika dnech nalézt psi," vzpomíná Bukáček.