Budějcká doprava kolabuje, probíhá jarní výstava Hobby

Páteční dopoledne by se leckterým mohlo zdát jako ideálním na návštěvu dvacátého čtvrtého ročníku jarního Hobby, ale ono ouha. Již ve všední den se výstaviště pomalu plnilo a už parkování vám dokázalo nadzvednout mandle. 

Po zaplacení stokoruny za parkoviště a vstupného si jako každý rok, u toho stejného stánku, na stejném místě, koupíte klobásu, dáte kávu, vyberete květiny na zahradu, popovídáte si s pěstiteli a můžete jet zase domů. Ovšem toto je pouze jeden úhel pohledu a to od lidí, kteří akce podobného typu rádi nemají a chodí na ně jen z donucení.

„My jezdíme na Hobby i Země živitelku tradičně již několik let. Už se svojí maminkou a tatínkem jsme sem chodili. Těšíme se na nové druhy květin, posezení u něčeho dobrého, poslechnutí dechovky a popovídání si s přáteli, které zde každoročně potkáváme. Strávíme tu vždy příjemný den. Je pravda, že někteří stánkaři by měli jít spíše na pouť se svým sortimentem a ne na Hobby, ale nenecháváme si tím kazit náladu,“ prozradila Drbně Jaroslava Suchánková.

Budějcká Drbna se také u některých stánků zabývala myšlenkou, jak je možné, že na výstavě o zahradnictví, kutilství či stavitelství se objevují stánky s tureckými záclonami, čínskými hračkami, oblečením dávno vyšlým z módy či gauči, které se prodávaly před 30 lety.

„Hobby navštěvuji ráda. Evokuje to ve mně konečně jaro. Vidět kvést pohromadě tolik květin je příjemné. Co mi však kazí náladu, jsou manipulativní prodejci, kterých se zde na můj vkus vyskytuje každý rok mnoho. Nechápu, jak je možné, že sem někdo pustí prodejce pochybných masážních polštářku, jejichž výrobní cena je maximálně dvě stě korun, nákupní cena pět set a prodejní pět i více tisíc. Měla jsem jednou možnost pracovat vedle lidí, kteří je prodávají a jejich techniky, jakým dokážou lidi zmanipulovat ke koupi, jsou mi odporné. Nejodpornější mi ovšem přijde to, že jakmile polštářek začnou nadšení majitelé používat častěji, zjistí, že místo pomoci se jim záda ještě horší,“ komentovala rozčílená návštěvnice Jana Brázdová, která zrovna pozorovala techniku prodeje jedné z těchto prodejkyň.

Možná, že kdyby místo těchto pochybných prodejců, vydělávajících pouze na lidské dobrotě, byl prostor poskytnut stánkům s biopotravinami, domácí českou produkcí, malým farmářům či tvořivým lidem, kteří by rádi ukázali či naučili veřejnost různým technikám, rádi by návštěvníci zaplatili parkovné a vstupné a spokojeni by odcházeli domů.

Budějcká Drbna také doporučuje návštěvníkům si před nákupem dobře prohlédnout všechny stánky s daným sortimentem, protože ceny se někdy liší až o sto korun.