GLOSA: Tleskám upřímnému a krásnému památníku letcům RAF na Senovážném náměstí
„Já se jenom děsím, kdy to nějaký vůl zničí...“ Tato slova nedávno pronesl jeden můj známý, když jsme procházeli kolem nového památníku letcům na Senovážném náměstí. Trefil se zrovna do okamžiku, kdy jsem si říkal, že jsem na toto dílo upřímně pyšný. Že jsem rád, že zde něco takového vzniklo. Po jeho poznámce však bylo po náladě.
Památník je to opravdu krásný a stylový... Jindřich Kraus z Pelíšků by byl jistě patřičně hrdý. Jsem rád, že se na české hrdiny z druhé světové války nezapomíná. Kolikrát mám totiž pocit, že pro mladou generaci je druhá světová válka hollywoodská fikce, prostředí z filmu Stevena Spielberga... A letci? To je tak maximálně romantický snímek Jana Svěráka.
Ne, skutečně to není fikce, nýbrž krutá realita, kterou je třeba stále připomínat. Sedmdesát let není tolik, abychom boje druhé světové války považovali jen za další nudnou kapitolu učebnice dějepisu.
Památník na Senovážném náměstí mi vážně udělal radost. Okamžitě zaujme a zároveň působí opravdu uctivým dojmem. Je to prostě parádní práce, které tleskám! A pevně doufám, že se skutečně nějaký ten vůl, o kterém je řeč na začátku, nenajde. Snad nejsem jen přehnaný optimista.
