V dalším díle Drbny historičky se Jan Schinko věnuje Škáchově domu, který stál na Pražské ulici. Manželé Škáchovi zde od roku 1923 vyráběli různé druhy vah. Co se však s podnikem stalo poté, co byl znárodněn? To se dozvíte v dnešním povídání.

Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko domu číslo 13 v Kněžské ulici, který patřil rodině Nusků. Víte, co v něm sídlilo? A jaké číslo měl původně?

Jen těžko bychom dnes poznali sokolskou plovárnu, která stála za klášterem v roce 1921. Nevedla k ní žádná cyklistická stezka a ni silnice. Na plovárnu bylo možné dostat se suchou nohou jen přes lávku nad vorovou propustí. Sokolská plovárna vyhořela v roce 1929 a od konce srpna 1930 byla Vltava podle plánu Antonína Jiráska svedena rovnou na nový bubnový jez a novou elektrárnu.

Hradební věž na pravém břehu Malše se do konce 19. století uváděla jako věž Spilhaybl, zřejmě podle měšťana a purkmistra v roce 1466 George Spilhaybla, který vlastnil sousední dům. Potom převážil název Železná panna, který byl atraktivnější než Špilhajbl a zejména proto, že železná panna byl podle pověsti nástroj na mučení nešťastníků. Nástroj měl jakési paže opatřené bodly, které svíraly provinilce. Pacholek paže utahoval a písař zapisoval, co mučedník přiznává. Není to však doloženo. 

Budovu Komerční banky v Krajinské ulici zná asi každý z nás. My starší si ji pamatujeme z dob našeho mládí. Chodili jsme si sem vyměňovat české koruny za východoněmecké marky, polské zloté a maďarské forinty. Ti mladší si zase mohou vybavit obrovskou frontu, která před bankou byla, když po revoluci měl každý z nás nárok na omezenou výměnu tvrdé kapitalistické měny. Velmi dobře si pamatuji, jak jakýsi referent vylezl na římsu v prvním patře, držel se jednou rukou mříží a volal - „Netlačte se, peněz je dost“. No a ti nejmladší budovu znají spíše jen zvenku z korzování po Krajinské.

Na pohlednici pořízení před rokem 1930 zachytil fotograf zákoutí města, kde se v klidu bílí, máchá a suší prádlo, zastaví se chlápek na kole a s druhým probírá, jak jde život. Pohlednice má název „Partie u zadního mlýna“. Asi autor pohlednice nebyl z Budějc.

Ke stoletému výročí republiky jsme ve spolupráci s historikem Janem Schinkem připravili nový seriál. Bude vycházet každý měsíc a dozvíte se v něm, jak to v té době v Českých Budějovicích vypadalo a jak se zde žilo. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály?

Minulý týden jsem se zúčastnil slavnostního křtu „kavárny na vodě“, která je trefně pojmenovaná „Vlnna“. Vlnna kotví na slepém rameni, kousek od lávky, která spojuje centrum města s plovárnou. Když jsem popíjel kávu a poslouchal projevy jednotlivých „kmotrů kavárny“ – jedním z nich byl i Milan Binder – znovu jsem si uvědomil, jak málo stačilo a přišli bychom o slepé rameno, o nejkrásnější, nejromantičtější část Budějovic.

Šedesát míst nabízí nová českobudějovická školka v ulici Adolfa Trägera v Kněžských Dvorech. Děti v ní mají k dispozici pěknou zahradu. Nechybí jídelna a moderně vybavená kuchyně.

Dvě nové mateřské školy budou od školního roku, který začíná v září, fungovat v Českých Budějovicích. Jedna v Kněžských Dvorech a druhá ve Čtyřech Dvorech.