Vánoce jsou často označované za svátky klidu, pohody a rodinné blízkosti. Pro lidi s poruchami příjmu potravy ale patří k nejnáročnějším obdobím v roce. Proč právě svátky dokážou úzkosti kolem jídla, těla a kontroly ještě zesílit?

Slova, která slyšíme v dětství, se mohou zapsat hluboko – někdy až pod kůži. Dvacetiletá Romana vyrůstala mezi poznámkami o tom, že má moc velký zadek a zároveň příliš malá prsa. Negativní vztah k vlastnímu tělu postupně přerostl v poruchy příjmu potravy.

Zvracení, přejídání, výčitky. Ale taky normální váha, úsměv na veřejnosti a ticho za zavřenými dveřmi. Mentální bulimie je porucha, kterou si často dlouho nikdo nevšimne — ani okolí, ani samotný člověk, který s ní bojuje.

Poruchy příjmu potravy, anorexie a bulimie, jsou zákeřná onemocnění. Nevybírají si. A do lidského života se umí vplížit záludně a nepozorovaně. Rozhodně se netýkají jen žen. Do propasti dokáží stáhnout i muže. Ať už přímo, či nepřímo. Poruchami příjmu potravy je totiž zasaženo i okolí nemocného. Léčba je běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Až 10 % případů nemoci končí smrtí.

Nemocný poruchou příjmu potravy je mnohdy tím posledním, kdo si připouští, že má nějaký problém. Problém s jídlem. Na Centrum Anabell se od začátku roku obrací množství rodičů, kamarádů, spolužáků, kolegů, manželů či partnerů. Chtějí jednak získat více informací o poruchách příjmu potravy - mentální anorexii, mentální bulimii a záchvatovitém přejídání, jednak se zajímají, jak dotyčnému mohou sami pomoci. Jak poznáte, že někdo ve vašem okolí má anorexii či bulimii a jak s ním komunikovat? To popisuje Marie Vavrušková z Centra Anabell.