Tělesné tresty dětí jsou stále předmětem mnoha ohnivých diskuzí. Na straně jedné stojí jejich zastánci, kteří se odkazují na své rodiče a jejich výchovu a na straně druhé podporovatelé moderní výchovy, kteří se hlásí k výchově bez násilí. Přestože může mít tělesný trest mnoho podob od malého pohlavku až po surové zbití vařečkou, konečný výsledek je stejný: jde o zásah do osobní integrity a narušení lidské důstojnosti.

Jan Schinko připravil v dalším dílu Drbny historičky povídání o soše Jana Žižky z Trocnova. Ta byla na náměstí před radnicí slavnostně odhalena na začátku října 1951. Kde měla původně stát? A kdo je jejím autorem? I to se dozvíte v dnešním textu.

Na snímku pořízeném kolem 9. května 1959 stojí na prostranství ulic Novohradské a Žižkovy jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Zatím na zemi. Podstavec byl přivezen ze Žižkova náměstí později. Původně byla tato socha odhalena před radnicí na Masarykově náměstí dne 6. října 1951 u příležitostí Dne Československé armády, a přitom bylo Masarykovo náměstí přejmenováno na Žižkovo.

Na snímku pořízeném mezi 5. a 9. květnem 1959 odstraňují vojáci z náměstí před radnicí jezdeckou sochu Jana Žižky z Trocnova. Většina obyvatel o této akci nevěděla to by jich přišlo více. Nestačili přijít ani fotografové, takže snímků z celého průběhu vyhoštění Jana Žižky z náměstí a usazování před bočním traktem kasáren na nároží Novohradské a Žižkovy je velmi málo.

Další čtvrtek znamená další díl Drbny historičky. Jan Schinko se věnuje budějckému náměstí a soše Jana Žižky, která zde měla krátké působení. Na konci šedesátých let pak bez fanfár zmizela.