V minulém díle našeho seriálu jsme se zaměřili na rozhledy z vrcholku Bílé věže. Každý, kdo sleduje náš seriál už ale ví, že označení Bílá věž je nepřesné, a že za skutečnou Bílou věží musí jít do Jihočeského divadla. Tam totiž stávala původní věž, která nesla toto jméno a která byla součástí městského opevnění. Označení Bílá věž se ale pro věž dominikánského kláštera už tak vžilo, že ho používá téměř každý Budějovičák.

V dalším dílu Drbny historičky se podíváme na náměstí Přemysla Otakara II. Kašnu před rokem 1938 zdobily stromy tvarované do koule. Hlavní otázkou ale zůstává, proč máme na náměstí nahoře na kašně biblického Samsona krotícího lva.

Už jako tradičně nemůže ve čtvrtek chybět další díl Drbny historičky. Jan Schinko se věnuje Josefáku, který byl zprvu kritizován. Pro mladší generaci je však tohle náměstí známé už jako Palačák.

Součástí výtvarného festivalu Umění ve městě byla na konci srpna doprovodná akce, během níž lidé spoluvytvářeli artefakt, který měl doplnit plejádu vystavovaných soch v centru Budějc. Dílo se podařilo a vyzdobená koule byla tento týden umístěna na malý kruhový objezd u Globusu.

Letní výtvarná výstava se v Budějcích tradičně těší velkému zájmu. Sochy obdivují našinci i turisté, malí, velcí, staří i mladí. Zkrátka pokaždé potěší a zpestří život. Letos poprvé bude její součástí zajímavá doprovodná aktivita.

Kdo si v neděli ráno přivstal a výhled na oblohu mu nekazily mraky, mohl vidět neuvěřitelný úplněk Měsíce, který byl tentokrát mnohem jasnější než kdy jindy. Něco zajímavého ale na obloze před časem spatřila i bývalá českobudějovická učitelka Vlasta Knotková. A Měsíc to nebyl... Se svým příběhem se svěřila Budějcké Drbně.