Milí přátelé budějovické historie, takto vás obvykle na začátku svých článků oslovuji. Dnes však musím tento zaběhlý rituál změnit a napsat – „Milí přátelé budějovické současnosti“.

Milí přátelé, čas letí a letí a my jsme zase o rok moudřejší. Letošní adventní čas odpočítává poslední hodiny a ve studentském kostele Svaté rodiny na Senovážném náměstí je vše nachystáno. Co že je nachystáno? No přece jediný mechanický betlém v Českých Budějovicích. Téměř přesně před rokem jsme s Milanem o něm připravili článek s názvem „Ortoped rozchodil betlém“. V něm jsme se zaměřili spíše na jeho historii a psali jsme o záslužném díle pana doktora Sadovského z českobudějovické nemocnice. Pan doktor totiž betlém před několika lety kompletně zrekonstruoval a nyní ho každý rok připravuje na sezónu.

Chtěl bych začít tento vánoční díl nějak poeticky, slavnostně, lyricky. Nejde mi to. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že se mu vytrácí kouzlo Vánoc. Velmi často slýchám větu – to už bude Štědrý den a já nemám vůbec vánoční náladu. Je to asi tím, že my starší se už neumíme tak nadchnout. Naštěstí jsou okolo nás menší, mladší, rozzářenější, kteří to nadšení mají. A mne mrzí, že já ho mám už méně. Snad se to časem spraví.