Kamarád mi vyprávěl příběh ze svých školních let: Na škole měli individuum, které šikanovalo spolužáky a bralo jim peníze na svačinu, jak byl rok dlouhý (kamarád samozřejmě tvrdí, že to nebyl on). Jednou za čas se však agresor projevil jako gentleman – koupil jídlo tomu, kdo si jej zapomněl doma, zastal se spolužáka před učitelem nebo prostě přimhouřil oči a o kapesné ten den „osvobodil“ někoho jiného. Vrchol pokrytectví, chtělo by se říci.