Fanouškům dobrého vína se v píseckých Palackého sadech představí na 18 pečlivě vybraných vinařství výhradně z České republiky. Kromě stálic Českých festivalů vína, jakými jsou např. mutěnické Modré vinařství bratří Čížků či mikulovské Vinařství Rauš se svým nepřehlédnutelným someliérem Lukášem Polišenským, budete moci poznat a ozkoušet bezpočet dalších značek. Celková nabídka bude velice pestrá, od klasických lehkých ročníkových vín, přes frizzante a růžová vína, po striktně odrůdové typy až po mohutnější či vyzrálejší vína z francouzských sudů či vína speciálních výrobních technologií jako třeba sur-lie či kvevri.

Dnešní díl Drbny historičky bude o domu číslo 20 v Kněžské ulici. Sídlil v něm František Beránek, který ve městě provozoval výrobnu lihovin, později také výčep a hostinec. Kvůli jeho přírodním vínům se dostal do sporu s Jaroslavem Filištejnem, který se mu v Jihočeských listech později omluvil za pomluvu. V domě číslo 20 byl také obuvník, krejčí, cukrář nebo hodinář. Více už v dalším textu Jana Schinka.

Další díl Drbny historičky připravil Jan Schinko o Hroznové ulici. V ní se zaměřil hlavně na vinárny. Víte, kolik jich v okolí bylo? A kdo byl nejspíš prvním vinárníkem v Budějcích?

Byli jste někdy ve vinařství? A opravdu ve vinařství nebo jen ve vinném sklípku, který je stylově uzpůsobený, aby odpovídal romantickým představám o nekonečné pohostinnosti a bodrosti moravských vinařů? Modernímu vinařství už dávno nestačí jen cihlový sklep s typickou klenbou a řadou dřevěných sudů. Patří k němu výrobní haly s velkými nerezovými tanky a nejmodernějšími technologiemi zpracovávání vína. Stále častěji se však také vrací ke kvalitním dubovým sudům, ve kterých víno vyzraje na nejvyšší kvalitu.

Jestliže se babí léto spojuje s burčákem, příchod zimy s Beaujolais nebo, pokud chcete, s jeho tuzemskou variantou Svatomartinským a období adventu symbolizuje voňavý svařák, pak se přímo vybízí spojovat příchod teplých jarních dnů s frizzante. Nejen u mladší generace je tento trend posledních let stále oblíbenější.

Jaro je zatím trochu nesmělé, ale práce na vinici je o poznání příjemnější než v zimě, kdy jsme vás učili, jak správně ostříhat. Vlastně by se dalo říct, že v slunečných jarních dnech je vinohrad oázou klidu a pohody. Alespoň tak to v Mutěnických vinicích BV vinařství vypadalo, když jsme natáčeli dnešní příspěvek. Sluníčko krásně hřálo, nikde ani živáčka, ptáci prozpěvovali, a kromě nich bylo slyšet jen cvakání ručních vazačů. Prostě idyla. Teda až na tu práci…ale i ta byla celkem fajn.

Mohlo by se zdát, že není příjemnějšího místa než vinný sklep. Teploty jsou stálé, na těch venkovních prakticky nezávislé, takže i v zimním mrazivém nebo sychravém počasí je tu celkem příjemně. Nikdo neobtěžuje, není vás vidět ani slyšet, na mobilu ani čárka. No a samozřejmě víno – ušlechtilý nápoj, který mírní starosti a rozvazuje jazyk.

Únor přinesl mráz a sníh i na sluncem zalitou jižní Moravu. Bílý poprašek pocukroval střechy, pole a vinohrady, aby udělal tuto blátivou a viry prošpikovanou zimu aspoň pro oko trochu snesitelnější. Spoustu lidí má za to, že vinohrady (nebo vinice, chcete-li) jsou v zimě prázdné a opuštěné, že jsou všichni vinaři zalezlí ve sklípcích, kde je v létě příjemně chladivo a v zimě ne až tak mrazivo, a ochutnávají výsledky podzimní sklizně. Je to sice krásná představa, ale realitě je na hony vzdálená. Víno i vinice vyžadují péči po celý rok. 

Kovidový rok se negativně podepsal na mnoha odvětvích podnikání. Nad výdělkem zplakali provozovatelé restauračních zařízení i ubytovatelé a spolu s nimi také další podnikatelé v cestovním ruchu a jejich dodavatelé. Jak se v nešťastném roce dařilo vinařům? Zaťaly zavřené restaurace a hotely příslovečnou sekeru také do jejich rozpočtů, nebo lidé více popíjeli u domácího krbu? O tom, jaký byl vinařský rok 2020, jsme si povídali s Ing. Vlastimilem Valentou, manažerem BV vinařství z moravských Ratíškovic, které se loni stalo českým rekordmanem v zisku medailí z mezinárodních soutěží.

Když dostala jako mladá takzvanou umístěnku a váhala, do jakého divadla jít, Karel Höger jí poradil České Budějovice, protože v Liberci "je zima". V Jihočeském divadle vytvořila Hana Bauerová přes 150 rolí, miluje otáčivé hlediště, kde se potkala i s Františkem Hrubínem. Herečka dostala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství a oslavila ji sklenkou bílého vína.