Milena Kostková: V Nemocnici Dačice se mi dostalo maxima služeb

Jak jste se ocitla v Nemocnici Dačice?
Víceméně na vlastní přání. Reference byly v Jindřichově Hradci velmi dobré, mně už poradila i jedna kolegyně, takže jsem při nástupu do hradecké nemocnice požádala, jestli bych mohla rehabilitovat v Dačicích. Slyšela jsem jen pozitivní ohlasy. Je tady krásné prostředí. Jsem tady velice spokojená, jak s rehabilitací, tak s veškerou zdravotní péčí.

Co se vám přihodilo, že jste musela na operaci?
Mám artrózu v koleni již několik let. To začalo přituhovat a můj doktor usoudil, že je nutná výměna. Rozhodla jsem se tedy, že si koleno nechám vyměnit.

Je znát ten pokrok při následné rehabilitaci?
Jistě. Každý den chodím na cvičení na motodlahu a pravidelně cvičím s fyzioterapeutkou. Všechny jsou opravdu perfektní. Je skvělé, že všechny mají zájem na tom, abychom cvičili. Není to žádné leháro. (úsměv) Ale dobře vím, že je to potřeba.

Do kolika týdnů od operace máte přislíbeno opustit nemocnici?
Do šesti týdnů. Nejprve jsem začínala na vysokých berlích. Trénovala jsem chůzi po schodech, chůzi přes prahy. Bude záležet na pohyblivosti mé končetiny. Musím si být jistá a soběstačná. To je základ. (úsměv)

Ptala jste se na průběh operace?
Je to prý fyzicky náročná operace pro ortopeda, samotný výkon trval dvě hodiny. Pro mě byl náročný přechod z imobility do mobility. Cílem je přijetí pomůcky tělem. Hned se mě snažili postavit, protože jakmile by mě nechali dlouhodobě ležet, tak by začalo ochabovat svalstvo. Za pomoci fyzioterapeutů jsem proto začala okamžitě rehabilitovat.

Jaké byly první pocity po probuzení z anestezie?
Mně bylo dobře. (úsměv) Byla jsem na pooperačním pokoji sledovaná prakticky celou noc. Každou chvíli se o mě starali, podávali mi analgetika... Péče byla vzorná. (úsměv) Po týdnu jsem se pak přesunula rehabilitovat do Dačic. Tady si to nemohu vynachválit. Dostalo se mi tady maxima služeb všech zdravotníků na oddělení. I moje sousedka na pokoji je tu spokojená.