Borelie útočí tiše. Vědci popsali, jak bakterie pronikají do cév
Čeští vědci získali dosud nejdetailnější pohled na to, jak lymská borelióza propuká v prvních minutách po kousnutí klíštětem. Odhalili nečekané triky borelií, které jim umožňují nenápadně pronikat z místa kousnutí do krevního a lymfatického oběhu.
Tým z Biologického centra Akademie věd ČR zveřejnil zásadní studii v časopise Nature Communications. Prestižní redakce ji zařadila mezi padesát nejvýznamnějších prací roku v oboru mikrobiologie a infekčních nemocí. Vědci pomocí špičkové 3D elektronové mikroskopie popsali chování bakterie Borrelia v okamžiku, kdy se po přisátí infikovaného klíštěte snaží dostat z kůže do cév.
Vědci dlouho tušili, že klíčovou fází infekce je schopnost borelií překonat endoteliální bariéru – stěnu krevních či lymfatických cév. Jak ale přesně bakterie postupují, nebylo dosud jasné. Nová studie ukazuje, že způsob, jakým to dělají, je mnohem sofistikovanější, než se předpokládalo.
Podle Martina Strnada z Biologického centra AV ČR nemají borelie sílu se do cév prostě „probourat“. Přesto se do oběhu spolehlivě dostanou. „Borelie mají tvar podobný vývrtce, tudíž se předpokládalo, že se násilně probourávají skrz tyto bariéry, podobně jako se vrtá do zdi. Zjistili jsme ale, že borelie nevrtají kolmo k ploše, kterou chtějí překonat, ale prvně se podélně přichytí k cévám a postupně se vtlačují dovnitř. U krevního oběhu si navíc cíleně hledají vhodná místa, kde jsou pericyty, což jsou buňky, které obklopují krevní kapiláry a zajišťují jejich stabilitu. Vypadá to, že před samotným průnikem do krevního oběhu musí borelie stěnu cév do určité míry destabilizovat,“ vysvětluje.
V lymfatickém systému je situace jiná. Mízní cévy jsou prostupnější a jejich stěny postrádají pericyty, takže bakterie volí odlišný postup. Endoteliální vrstvu překonávají buď pozvolným vnořováním do buněk, nebo se protahují netěsnými mezibuněčnými spoji.
Podle Strnada je to důkaz toho, jak promyšlené chování borelie vykazují. „Tato pozorování ukazují, že borelie jsou skutečně mazané. Jejich strategie se přizpůsobuje typu cévy – v krevních kapilárách využívají pericyty jako orientační body, v mízních cévách se zase opatrně vnořují do buněk, aby překonaly bariéru, aniž by ji rozrušily,“ říká.
Objevy českých vědců mohou v budoucnu pomoci zpomalit nebo úplně zastavit šíření lymské boreliózy hned v její nejranější fázi. Detailní popis interakce mezi boreliemi a cévními buňkami otevírá cestu k novým metodám prevence i léčby – například k vývoji zásahů, které by bakterii zabránily najít slabá místa cévní stěny nebo ji donutily odhalit se dříve, než pronikne do oběhu.
