Proudy piva a pořádný nářez. Takový byl letošní Pardál fest

O úvod festivalu se postarala pražská formace Všichni Svatí. Začátek to byl hodně volný. Neškodný rokec, ovšem precizně zahraný i odzpívaný. Nicméně bez momentu překvapení nebo invence. Nakonec ale kapela nevděčnou roli „otvíráku“ zvládla dobře a navnadila příchozí posluchače.

S nástupem vimperských Narttu to na pódiu o generaci omládlo, ale na stylu se toho moc nezměnilo. Kapela sama se netají tím, že se snaží hrát pro ženský. O svém stylu vtipkují, že hrají women rock – wom rock. A tak to i vypadá na prknech. Opět je třeba říct, že hudebně je skupina zručná a vlastně jí není co vytknout. Ovšem u mě sráží dojem až příliš často vsazené přeslazené melodie, stejně tak na mě občas působí i zpěv.

Prague Conspiracy se objevila podruhé v krátkém čase v našem městě a na tomto festivalu se vyjímala hned několika prvky. Byla jedinou kapelou, která celý set odzpívala čistě v angličtině a také jedinou kapelou, kde mikrofon obsluhovala zpěvačka. A nutno dodat, že zpěvačka velice půvabná. Ledy se hnuly i stylově. Přidalo se více na rychlosti a halou se rozezněl rockenrollový rytmus.  Příjemná vzpruha. Oproti předchozímu vystoupení před K2 měla kapela trošku tvrdší zvuk, což jen přidalo na dynamice, jinak se vystoupení nelišilo.

První velký tahák festivalu byla sebranka sdružující se pod názvem Krucipüsk. Zprvu kapela čerpala z pozdější formy. Svérázná komunikace s fanoušky může někomu přijít zhýralá, někomu vtipná. Já jsem z té druhé skupiny a nechal se bavit Hájíčkovými výpady. Zvuk se zocelil a místy to skutečně pořádně jiskřilo. Novější tvorba kapely nic neříká a tak pro mě bylo vystoupení zajímavé až v závěru, kdy se přehrávaly věci z alba Druide. Na této placce je i největší hit kapely. Muzikanti se nechali přivolat ze zákulisí a v momentě, kdy se rozjely první tóny skladby Láska je kurva, fanoušci byli u vytržení. Netřeba snad ani psát, že tuhle píseň Hájíček ani nezpíval, to zvládlo publikum. Krucipüsk dal festivalu divočejší tvář.

Z té čerpala další smečka Doga. Ruce nahoru a už se jelo. Kapela také odehrála první věci z alba Detox a kvůli tomu na nás vyběhla v plynových maskách. Nic originálního, ale je třeba se na to dívat s nadsázkou. Doga se zasadila i o to, aby to na podiu dobře vypadalo a vše pořádně svítilo. Stačí před bedny postavit světelné imitace velkých větráků a hned scéna vypadá jinak. Tady se pro změnu čekalo na skladbu Nejsi nevinná, která kapele otevřela před více jak dvaceti lety bránu mezi big-beatovou  smetánku. Nechyběly ale ani jiné známé songy jako například Poletuju nebo Od soumraku do úsvitu. Naopak chyběla zpěvná Popojedem.

Klasiku ze svých rukávů poté vytřepali Wlada Gang. O čistě vlastní tvorbě u této kapely nemůže být příliš řeč, ale i tak si našlapaný pavilon T užíval každý song. Walda Gang vsadil na osvědčené pecky a hala z plna hrdla zpívala. Zrzi Zrzi, Svařák, Eldorado, to jsou pecky, které publikum dostaly nejvíce do varu. Atmosféra splňovala nejpřísnější měřítka, ale vrcholu dosáhla až s kapelou další.

Tou byli poněkud tvrdší Škwoři, kteří zahráli na vážnější notu. Kapela, kterou bezpečně poznáte už po prvních pár notách. Bohužel s přibývající tvorbou se jednotlivé songy začínají sobě navzájem podobat, ale to při živém vystoupení prakticky nepoznáte. Pod hledištěm to vřelo a především starší pecky vyvolaly největší odezvu. I přesto, že pavilon řval Sraž nás na kolena, většina zůstala stát a vychutnala si i další program.

Poněkud volnější tempo nastolili slovenští Desmod, ale i ti si našli v početném davu své fanoušky a předvedli slušnou show. Bohužel ale nastal lehký odliv diváků. Že největší kapely dohrály, bylo skutečně znát, přesto ale atmosféra byla stále slušná.

Jako poslední vystoupili Rammstein tribute show a to byla skutečná odměna pro ty, kteří vydrželi až do konce. Byť podobným revivalovým kapelám neholduji, musím uznat, že tahle česká partička má po technické stránce vše dotažené k dokonalosti a udělala tak za celým Pardál festem slušnou tečku.