Desítku divokých prasat zdobí žluté obojky s GPS vysílačkou, které jim nasadili vědci ze Správy Národního parku Bavorský les. Projekt sledování divočáků by měl pomoci v boji s africkým morem prasat. Zvířata totiž překonávají velké vzdálenosti, jedno dokonce za jediný den ušlo 18 kilometrů právě z Bavorska na Šumavu.
„Projekt telemetrie divokých prasat zajišťují vědci ze Správy NP Bavorský les. V rámci celého Bavorska se jedná o zcela unikátní projekt. Poskytne nám důležité poznatky o chování divokých prasat, které mohou být následně použity k rozvoji opatření, k prevenci, respektive boji s velmi nakažlivou a rychle se šířící nemocí známou jako africký mor prasat,“ vysvětluje vedoucí projektu Marco Heurich.
V příštích letech budou v Národním parku Bavorský les shromažďovat podrobné údaje o velikosti domovských oblastí nebo třeba o sezónních migracích divočáků, či o vzdálenostech, které překonávají. Tyto informace jsou potřebné především pro výpočet velikosti oblastí, které by bylo nutné uzavřít v případě vypuknutí prasečího moru.
„Abychom byli schopni zabránit šíření viru, potřebujeme vědět, jaký mají divočáci akční rádius,“ říká koordinátor projektu Christian Fiderer. O pohybu zvířat v oblastech, jako je Bavorský les, dosud nejsou téměř žádné informace. „Zatím skoro nic nevíme o jejich chování, když je na hřebenech vysoká sněhová pokrývka. Problém je v tom, že pokud se při výpočtu potenciálně uzavřených oblastí podcení velikost jejich teritoria, nebo pokud se přehlédne místní migrace, mohou nakažení divočáci uniknout a rozšířit nákazu dál,“ podotýká Fiderer.
Vzhledem k tomu, že prase divoké je mimo národní parky intenzivně loveno, představují rozsáhlá území bez lovu ve dvou sousedících národních parcích celoevropsky unikátní území pro sledování lovem neovlivňovaného pohybu zvířat.
V současné době je pomocí GPS obojků sledováno deset divokých prasat. K nim by se mělo letos přidat dalších třicet zvířat. První data, která prasata pomocí obojků vědcům zaslala, ukazují nejen na velké vzdálenosti, které za den dokážou překonat, ale také na častou migraci mezi sousedními národními parky.Kvůli ochraně před nákazou musí myslivci navzájem mezi sebou komunikovat, a to i přes hranice.
„Velkou pomocí je pro nás také zapojení myslivců i majitelů honiteb v okolí NP Šumava, kteří nám zasílají fotky ze svých fotopastí, na kterých jsou zachycená obojkovaná prasata. Zároveň žádáme všechny lovce v regionu o ohleduplnost, aby tato divoká prasata, nelovili,“ uzavírá koordinátor Česko-bavorské spolupráce Pavel Bečka.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
