ZÁPESNÍK #15: Plavací pes
Na životě se štěnětem je bezva, že spoustu věcí musí udělat úplně poprvé. Sice je pak opakuje už docela samozřejmě, ale když tu danou věc udělá poprvé, tak je to prostě něco z čeho má člověk radost. Ať už vidíte, jak váš pes poprvé kadí, běží, sedí, zůstane na místě nebo dává pac, je to super.
Když jsem viděl Kambodžu poprvé kadit, bylo to srandovní, protože jsem se nikdy předtím nedíval na cizí psy a nezkoumal jsem jejich polohy při kadění. Když poprvé sama vyběhla schody, byl to strašně velkej úspěch. Teď už do nich lítá jak střela a před dveřma do bytu čeká, než je vyšplhám i já.
Pak přišlo první sedni, první zůstaň, nedávno i první pac, kterou je potřeba pořád dost trénovat, a teď jsme vyrazili k vodě, abychom zjistili, jak je na tom Kamina s plaváním.
Měl jsem úplně v plánu, jak Kaminu vezmu jako dítko do náruče a pomaloučku ji položím na vodu, abych jí ukázal, že se není čeho bát, ale realita byla jiná. Vyhrnul jsem si nohavice, šel po kolena do vody, ale byly tam šutry, takže jsem měl co dělat, abych se nad hladinou udržel sám. Od plánu jsem upustil, protože se mi nechtělo být po kolena ve vodě se psem, kterej by sebou v náručí šil a pak by do té vody spadl a dostal by trauma z vody do konce života.
Udělal jsem to tedy kulišácky. Kambodža miluje klacíky, takže jsem jí nejdřív ukázal, že klacík je bezva věc a hodil jsem ho do vody tak, aby na něj v pohodě dosáhla a mohla ho vylovit. A postupně jsem tu vzdálenost od břehu zvětšoval.
Na prvním videu můžete vidět, kterak jsme narazili na hranici a Kambodža zjistila, že se jí tak daleko do vody už nechce. Zároveň je tam k vidění její hysterická reakce na vzdalující se klacík.
Na druhém videu je vidět úspěch, ale jenom poloviční, protože to Kamina ještě neplavala.
A ten finální úspěch jsem prostě nenatočil, protože jsem se soustředil na to, že se to děje. Takže ho sice neuvidíte, ale stalo se prostě to, že Kamina uplavala na čubičku asi jeden metr a pak jeden metr zpátky. Takže hodně dobrý.
