ZÁPESNÍK #18: Návštěva ve škole
Na konci školního roku, kdy mají děcka známky uzavřeny, učitelé vymýšlejí, co všechno by mohly děcka ve škole dělat, aby se ten zbývající týden nenudily a aby měly nějakej program do té doby, než se jim bude moct oficiálně dát vysvědčení. Nastal tudíž čas chození se školou do kina, ježdění na výlety a dělání akcí jako třeba „Den zvířátek“ anebo „Den s knihou.“ Den s knihou uspořádala i jedna základní škola.
Kamarádka, která na téhle škole učí, mě pozvala, ať přijdu děckám na Den s knihou taky něco přečíst, protože ví, že píšu pro Drbnu a říkala, že bych jako třeba mohl přijít s Kaminou a přečíst děckám nějaký Zápesníky, aby dětičky viděly, že psát nemusejí jen staří vážení lidé v oblecích, ale že to dělají i mladí lidi a může to být přístupnější, než by si děti mohly myslet. Moc rád jsem se téhle výzvy zhostil.
Vzal jsem Kambodžu a v 7:55 jsem naklusal do školy jak za mlada. Přišli jsme společně do 5.C, děti obdivovaly pejska, protože to nebývá zvykem, že by psík mohl do školy, tak byly moc rády. Kaminu jsem po domluvě pustil mezi ně a byla úplně super. Zůstala totálně v klidu, chodila si kolem, čmuchala a já jsem se pustil do čtení několika Zápesníků. Ty jsem si upravil do podoby, která nekazí mládež a zároveň jsem dbal, aby to dětičky bavilo.
Jelikož děti ve škole baví v podstatě všechno kromě učení, měl jsem poměrně jednoduchou výchozí pozici. Vypadalo to, že jsou děcka spokojený, ptaly se mě na docela dost věcí, mluvili jsme spolu o psech a bylo to prima.
Děcka snad zjistily, že číst je důležitý a je docela jedno, jestli čtete knížky, články v časopisech nebo nějaký blogy. Takže čtěte. A jestli máte doma někoho, kdo ještě číst neumí, tak mu čtěte. To mi připomnělo, že přítelkyně Terka jednou na letišti v Olomouci potkala holku se psem, která poznala Kambodžu a ta holka Terce tvrdila, že Zápesníky čte i svýmu psovi. Takže mě moc potěšilo, že se psům dostává kvalitní literatury.
