Ze života pod Černou věží: Holič Jan Cipín
Představuji Vám můj nový seriál – Ze života pod Černou věží. Možná to je premiéra a derniéra zároveň, možná bude dílů několik málo a možná i více. Chtěl bych Vám představit několik starých „obyčejných“ lidských příběhů z Českých Budějovic a okolí. Několik jich z mé rodové kroniky vytáhnu. Nemáte takový příběh i Vy? Pokud ano, určitě se s ním také podělte. Svůj první díl budu věnovat mému prapra…strýci Janu Cipínovi. V Českých Budějovicích svého času vyhlášeného holiče a kadeřníka v Jírovcově ulici. Jeho tragický osud bohužel zasáhl širší okruh jeho rodiny a nejen té.
Jan Cipín se narodil dne 19. října 1873 v obci Lžín kousek od Veselí nad Lužnicí. Postupně on i celá rodina bydleli střídavě ve Lžíně, Želeči, v Choustníku či Chroboníně. Až kolem roku 1880 se usadili v Českých Budějovicích. V roce 1900 je Jan uváděn jako holičský pomocník. V Českých Budějovicích si nejpozději o dva roky později otevřel holičství, přesněji v Jírovcově ulici č. 311. V novinách Budivoj a Jihočeských listech, Janovi vycházela pravidelně reklama na zmiňovanou živnost. Přispíval na různé charity či jiná průmyslová odvětví. Své učně si vybíral již na škole a ty se pro něj učili, jak mimo jiné dokazují taktéž dobové noviny. Jeden jeho učeň dokonce utonul kousek od Suchomela ve Vltavě. V Českých Budějovicích se dne 9. září 1902 oženil s Josefou Vaňkovou. Narodil se jim syn Jan a dcery Anna a Josefa, která bohužel umřela ve dvou letech na zánět mozkových blan.
Jak se dočteme z Budivoje, ale především z Jihočeských listů se Janovi stala katastrofa: Neštěstí česko-budějovického rodáka. Z Tábora se sděluje: „V sobotu dne 9. března 1912 mezi druhou a třetí hodinou odpol. střelil se v hostinci p. V. ranou z revolveru do pravého spánku as 40letý holič Jan Cipín a těžce se zranil. Cipín zaměstnán byl co studnař u firmy J. Novák v Praze, a byl vyslán, aby rolníku p. Makovci v Býtově u Tábora postavil studnu. Ubytoval se v hostinci p. V. a odtud denně dojížděl na svěřenou mu práci do Býtova. Práce ta se mu však valně nedařila a když byl téměř se studnou hotov, celá stavba se mu úplně sesula. Tento nezdar působil na Cipína tak mocně, že odhodlal se ke sebevraždě." — Ke zprávě té dodáváme, že p. C i p í n provozoval po řadu let v Čes. Budějovicích v Jírovcově ulici živnost holičskou, však vedle toho se zálibou všímal si oboru hornického a studnařství. Před delší dobou odstěhoval se náhle z Čes. Budějovic, hledaje štěstí jinde, ale jak viděti — nenalezl je... Sebevraždu přežil, ale umírá dne 17. prosince téhož roku na tuberkulózu plic v Schwarzenbergově ulici číslo 198 – dnes ulice Boženy Němcové (zřejmě zemřel v areálu dolní Nemocnice).
Kdy a proč se odstěhoval z Českých Budějovic, ovšem nevíme. Víme jen to, že z postřelení se pravděpodobně minimálně částečně vyléčil, protože v září 1912 dle novin opět funguje v Českých Budějovicích jeho živnost. „Nalezená zlatá náušnice, k vyzvednutí u holiče Jana Cipína." Během jeho pohřbu dne 20. prosince umírá i jeho matka Kristina Cipínová na mozkovou mrtvici. V Budivoji a Jihočeských listech vyjde o této tragédii 24. prosince 1912 smutný článek.
