Zeman popírající sám sebe

Co vlastně zaznělo? Především tvrdil, že jsou dvě verze případu: nehoda a sabotáž. Vláda a parlament mají za to, že šlo o sabotáž způsobenou ruskými agenty, prezidentovi k tomu „chybí důkazy“. Při svých tvrzeních manipuloval s fakty tím směrem, aby podpořil myšlenku, že stále nic není jasné. Jeho slova udělala radost SPD a KSČM na domácí scéně, ihned ho pochopitelně užila i ruská státní média. Potud žádné překvapení.

Hlavní problém toho, co tvrdí, je nutnost důkazů. Ve Vrběticích totiž nešlo o klasický kriminální čin, ale o útok provedený cizí rozvědkou. Jeho odhalení a rozkrytí je tak z podstatné části práce kontrarozvědky – a ta se rozhodně nemůže na veřejnosti chlubit tím, jak pracuje a co zjistila. Zemanův požadavek „vše prokázat a zveřejnit“ je tak a priori nesplnitelný, což samozřejmě ví.

Vysvětlení toho, co výbuch muničního skladu způsobilo, tak bohužel zůstává otázkou důvěry, nikoliv důkazů. Tajné služby, policie a vláda i parlament této verzi věří, občanovi nezbývá než věřit jim. Pokud argumenty stačí i našim spojencům napříč Evropou, měly by stačit i Miloši Zemanovi – pokud nemá v úmyslu vlastní zemi škodit. Prý nestačí, proto tedy škodí.

Zeman ve svém projevu navíc popřel sám sebe. Minulý týden podpořil bezprecedentní vyhošťování diplomatů Ruské federace, které ve svém důsledku rozebere zdejší zpravodajsko-diplomatickou rezidenturu na atomy. A nyní do televize tvrdí, že vůbec nic za prokázané nemá. A nenašel si čas ani poděkovat spojencům.

To může znamenat jedinou věc: strach. Ví, že vláda by diplomaty vyhostila tak jako tak, v této oblasti nemá prezident žádné pravomoci. Zároveň se bojí, že by přímé popření vládní verze událostí mohlo donutit parlament ke krokům k jeho sesazení. Senát je tomu nakloněn, Sněmovna by mohla změnit názor. Nemenší je jeho strach, že by tváří v tvář kroku vlády vypadal slabě. Nejjednodušší cestou je tedy vládě kroky požehnat a pro kamery svůj postoj zase otočit.

Zeman si nechal zadní vrátka pro to, aby mohl svůj postoj zase otočit a vrátit se do polohy, kterou držel doposud: kritizovat českou kontrarozvědku a hájit ruské zájmy. Vlastně to dělá pořád. A co z toho plyne pro budoucnost? Že příště musíme volit lépe.