Výsledek průzkumu? Víme, že nic nevíme

Udělat kvalitní průzkum veřejného mínění není zrovna snadná záležitost a pro skutečnou kvalitu existují jasně daná kritéria. Patří k nim - mimo jiné - dostatečně velký vzorek lidí z cílové skupiny, dobře zvolené a formulované otázky i profesionálně stanovená metodika výzkumu.

Když jsou tato kritéria splněna, tak se můžeme dozvědět spoustu zajímavých věcí a přínosných informací. Často se však stane, že podmínky dodrženy nejsou a průzkum nemá prakticky žádnou vypovídací hodnotu.

Tohle se bohužel stalo i u průzkumu kulturního chování obyvatel Českých Budějovic. Mnoho lidí i institucí by zajímaly jednoznačné odpovědi na jasně položené, konkrétní otázky, ne obecnosti a mlžení.

Jako hlavní problém celého průzkumu vidím dotazování na případné chování (Šli byste do divadla? Ocenili byste větší nabídku?) a ne na aktuální stav (Kolikrát za rok jdete do divadla?). Je přece rozdíl odpovědět na otázku „Šli byste do divadla“ (čas budoucí) - odpověď: „Ano, šel bych!“ - a na otázku „Kolikrát za rok jdete do divadla?“ (čas přítomný) - odpověď: „Ani jednou“.

Takto určitě položené otázky, v kombinaci s přesnou identifikací kulturních institucí (například Jihočeské divadlo - zájezdová představení jiných divadel - amatérské divadelní soubory), by ale mohly způsobit vážné potíže některým lidem i organizacím, kteří žijí z městského rozpočtu.

Velmi zajímavé by bylo třeba srovnání skutečné obliby jednotlivých souborů Jihočeského divadla - předpokládám, že rozdíly v návštěvnosti i preferencích jsou obrovské. Takovýto průzkum by znovu mohl zažehnout debatu, zda naše město (mimochodem, jako jediné této velikosti a počtu obyvatel v republice) skutečně potřebuje čtyřsouborové divadlo. Princip „vše pro menšinového diváka“, který byl dosud všemožně ve městě preferován, je pro mě nepřijatelný.

Pokud by byl průzkum proveden kvalitně, tak by vůbec nemusel zůstat jen jakousi sondou a zajímavostí. Kdyby se dostal k dostatečnému počtu respondentů (například kampaní na internetu nebo vložením letáku s dotazy do novin) a ptal se na pořádání naprosto konkrétních akcí, o které by občané města i okolí měli zájem, tak by byl velmi užitečný.

Při svém rozhodování o různých akcích a při přidělování dotací by k němu závazně přihlížela i městská Kulturní komise a ve městě by se konaly akce, o které by byl skutečný zájem, a které by do Budějovic mohl přivést i návštěvníky. Dosud se desítky milionů korun vynakládaly na akce, o které byl pouze minimální divácký zájem.

Tento přístup se dá beze zbytku využít i u prostor, jako je KD Slavie, který byl v průzkumu také zmíněn. Pro městské politiky by bylo určitě dobré vědět, co by v něm chtěly tisíce občanů-respondentů: jestli diskotéku, rockový klub nebo sál pro pořádání tanečních čajů. Jenom se trochu obávám, že současné vedení města to vědět ani nechce.

Radši se ani nebudu ptát, na kolik celá tahle legrace přišla. Jestli to bylo víc než 205 000 Kč, které vyplatila radnice za třináctistránkovou studii kamarádovi paní náměstkyně Popelové. Závěr z této studie byl: „Víme, že nic nevíme.“ Aktuálně je na světě další průzkum, který zadarmo určitě nebyl. A jeho výsledek? Víme, že nic nevíme.

Místo zajímavé akce nebo skutečně reprezentativního průzkumu tedy máme dva nic neříkající paskvily. Ale šlo to z městské kasy, takže nevadí. Nebo ano?

Napsal Petr Lamač