České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Můžu rozbít okno?
Vážení přátelé českobudějovické historie, tak jsme přišli o další objekt, který dotvářel kolorit města v okolí Palačáku. Podle fotek určitě poznáváte dům, který stával na rohu ulic Baarova a Lipenská. Na první pohled byl jiný než ostatní existující stavby, a přesto to byl dům pro tuto oblast typický.
Pozemky, na kterých domek stál, vlastnil až do roku 1824 řezník František Kraus. Já vím, že to bude znít divně, ale jako řezník nasekal dluhy a byl nucen své pozemky rozdělit na stavební parcely a prodat. A právě z této doby pochází nejstarší zástavba v této části Budějovic.
Když jsme s Milanem přijeli dělat fotografie, domek již byl bez střechy. Trochu drze s poznámkou, že mapujeme historii jsme se vetřeli na staveniště. Díky tomu si můžete prohlédnout fotografie, jak dům vypadal uvnitř.
Hledali jsme, kdo v domku bydlel jako poslední. Sousedé nás navedli na paní Věrou Soubalovou, která zde žila 53 let. Vzpomínala, že v domě bydlely tři generace – 4 dospělí a 3 děti. Na tehdejší dobu se jednalo o poměrně luxusní bydlení, protože zde byly celkem čtyři pokoje a dvě malé kuchyně. Jinak dům to byl vlhký až mokrý. Rodina měla ale tu výhodu, že se živila prodejem dřeva a uhlí, takže o teplo předkové paní Soubalové neměli nouzi.
A jak to bylo s tím oknem? Stáli jsme s Milanem a smutně jsme koukali na mizející historii Palačáku. Šli okolo nás dva kluci, tak pátá třída. Oslovil jsem mladé muže a naivně jsem věřil, že budou sdílet nostalgii s námi. Říkám: „Chlapi, to je škoda, že to bourají, co“. Jejich odpověď nás vrátila do reality „Nám je to úplně jedno, ale můžeme si rozbít okno“?
