České Budějovice objektivem Milana Bindera perem Martina Maršíka: Bednářství je věda, občas ale nebezpečná

A právě 1. dubna roku 1895 uzavřel s nově vzniklým českým akciovým pivovarem, dnešním Budvarem, pracovní smlouvu Antonín Holeček. Pivovar získal v panu Antonínovi prvního sládka. Byl to člověk určitě pečlivý, o čemž svědčí jeho dochovaný deník. V něm je zaznamenáno, že první várka piva byla uvařena již 7. října 1895.  

Obdobné smlouvy jako uzavřel s pivovarem první sládek, museli uzavřít bednáři, kteří vyráběli pivní sudy. Byla to práce, která vyžadovala zkušenost, preciznost a přesnost. Zároveň to bylo zaměstnání nebezpečné, kde šlo opravdu o život.

Tradiční dřevěné sudy se vyráběly z proschlého dubového dřeva. Ze dřeva se nařezali tzv. dužiny, které musely mít požadovaný tvar, aby bylo možné je sestavit do kruhového struktury a stáhnout obručemi. Poté bylo třeba sud vysmolit. Namíchat správnou smolu byla věda a zároveň tajemství, které si mistři bednářství nechávali pro sebe. Smola totiž zaručovala, že sud nepoteče, ale hlavně zabraňovala kontaktu piva se dřevem, kdy by se do chuti piva dostávaly nežádoucí přísady. Na pivovarském večírku dne 4. dubna 1908 přednesl Václav Bareš, adjunkt výzkumného ústavu pro pivovarství v Čechách, obsáhlou řeč, ze které vybírám – „Dobrá smola pivovarská má býti pokud možno prosta jakékoliv vůně, má míti chuť jen slabě aromatickou, nikoli škrablavou, přiboudlou. Smola nemá býti ani příliš měkkou, ani příliš tvrdou. Tvrdá smola v sudech špatně drží, příliš měkkou smolu nutno před požahováním delší dobu předehřívati as při 200—210° C., což však je spojeno se ztrátou času i s větší spotřebou smoly“.   

A jak se smolilo? Bednáři uvnitř otevřeného sudu rozdělali oheň, útroby sudu se rozehřály a smola stékala po stěnách. Po pár minutách plameny bednáři uhasili tím, že sud zabednili víkem. Pak již bylo nutné sud převalovat, aby se smola rovnoměrně rozprostřela. Hlavní nebezpečí bylo u velkých sudů. Bednáři museli totiž pracovat uvnitř, a když chytla od ohně smola, často se stávalo, že lidé nestačili utéci a uhořeli. 

Po vysmolení a zchladnutí sudu se jeho vnitřek naplnil vodou. Každý sud byl totiž originál a bylo nutno zjistit, kolik piva se do nádoby vejde. Toto číslo se následně vypálilo na víko sudu. 

Vážení přátelé, prohlédněte si snímky mistrů bednářských z našeho českého akciového pivovaru. Bohužel jména vyfotografovaných pánů se již asi nikdy nedozvíme, ale vzhledem k pověsti, jakou náš Budvar dlouhodobě má, dělali svoji práci určitě dobře.