Humor se nemění. Fenomén rozzuřené manželky s válečkem na nudle byl, je a bude, říká kreslíř Jan Tatarka

Pojďme postupně. Kdy jste začal dělat kreslené vtipy?
Kreslený humor jsem začal objevovat kolem desátého roku svého života. Začalo to čmáráním na zadní listy školních sešitů a k velké nelibosti kantorů, protože se to většinou dělo ve vyučování. Často jsem chodil domů s poznámkami, že nedávám pozor a jsem nesoustředěný. Zjistil jsem, že malováním komických postav dokážu pobavit kamarády, a to byla motivace k dalším kresbičkám. Bavilo mě to. V patnácti letech jsem začal pravidelně zasílat své kresby do tehdy jediného humoristického časopisu Dikobraz. Nikdy mi nic neotiskli, a když se dnes podívám na své výtvory z té doby, ani se nedivím. Postupně jsem začal objevovat kouzlo komiksu. Jako celá naše generace jsem vyrostl na Čtyřlístku, což byla veliká inspirace, ale také na Asterixovi, který mne naprosto fascinoval. Časem jsem začal kreslený humor přenášet do komiksů a u této kombinace jsem zůstal.

Jak se tvorba takových vtipů v čase proměnila? Hádám, že dnes už se tvoří většina v elektronické podobě.
Dříve se vše kreslilo pouze na papír, nebo na blány, a vybarvovalo vodovými barvami. Já jsem používal ty jedovaté anilinky, měly živější barvy. Postupně se kresba začala dotvářet na počítači. Kresba provedená tuší nebo fixem se naskenovala a v programu malování se vybarvila. Dnes drtivá většina autorů kreslí na tabletech. Je to rychlejší a můžete do kresby dle libosti zasahovat. Já osobně už také delší dobu používám tablet.

Zkuste popsat čtenářům, jaká je cesta vtipu od nápadu až k realizaci?
Někdy přijde nápad sám a někdy se musím na nějaké téma zaměřit. Například, na Mezinárodní Festival Kresleného Humoru, který se letos bude konat v Mostě, bylo vyhlášeno téma Stvoření světa.  Dělal jsem si poznámky, co by se v ráji mohlo zvrtnout, a z několika desítek nápadů jsem vybral ty, co mě nejvíc pobavily. Většinou si nápady zapisuju na papír nebo do telefonu. Některé fóry přichází náhodně, nebo když slyším nějakou zajímavou větu, hned mě napadne vtip. Ne každý se dá použít. Nechávám je takzvaně dozrát a pak kombinuji různé situace a k nim text, až mi vyjde to pravé.

Dá se dnes brát vaše komiksová tvorba jako investice?
Nedávno jsem viděl jeden svůj starý komiks na prodej a cena byla docela zajímavá. Je to dáno tím, že třicet let nevyšel nový díl a moc se jich nezachovalo. V roce 2021 jsem vydal nikdy nepublikovaný komiks Čolák & Doláč - To je ale smůla, který ležel 30 let v trezoru. Každý sešit obsahuje pořadové číslo, hologram pravosti, podpis a originální kresbu. Nikde ho na pultě neuvidíte ani nekoupíte. Dá se zatím získat pouze na mých výstavách, nebo na Comic Con Prague, kam jich tento víkend pár přivezu. Tam investice asi bude, obzvlášť dnes, kdy nové díly komiksu Čolák a Doláč bude Amazon nabízet v několika jazykových mutacích jako Mr Bown & Mr Stripe.

Ve vtipech si neberete servítky. Je nějaká hranice, za kterou nejdete?
Je pravda, že někdy jsou mé fórky drsnější. Jsem odkojen černým humorem, a to ze své tvorby nevymažu. Ale snažím se vyhýbat vulgaritám.

Živíte se svou tvorbou?
Neživím, i když jsem začal dělat komiksy a kreslený humor téměř profesionálně. Stále jsem vydavatel a nakladatel, to je moje práce.

Jak se dá po třiceti letech stále hledat inspirace?
Inspirace je nekonečná. Časem každý získává nové dovednosti, zkušenosti, přichází nové zážitky, a to se promítá do inspirace. Vidím ji na každém kroku, a jsem za to rád.

Jak se proměnil za ty roky humor, který děláte? Posunula se například nějakým směrem hranice toho, co je vtipné?
Když se podívám na kreslený humor, kterým jsem bavil čtenáře časopisů před třiceti lety a těmi dnes, tak moc velký rozdíl nenacházím. Mým nejčastějším tématem kresleného humoru jsou partnerské a mezilidské vztahy jako láska, alkohol, drogy, hádky, nevěra, prostituce, vztahy na pracovištích atd. Tam se toho moc nezměnilo. Fenomén rozzuřené manželky s válečkem na nudle čekající na opilého manžela tu byl, je a bude. Nová témata mi přináší doba, snažím se na ně - snad vtipně - reagovat. Cílem kresleného vtipu je pobavit čtenáře, a to se mi snad daří.

V roce 1990 vám vyšel první z legendárních komiksů Čolák & Doláč: Král podzemí. Po revoluci jste tvořil časopis UFIN, a to jak v německé, tak i anglické mutaci. Kdo je vlastně Čolák & Doláč?
Tak jsem říkal svým kresleným hrdinům. První měl flekatý oblek jako Čolek obecný, tak jsem mu začal říkat Čolák. Postupně získal jiné obleky, ale přezdívka mu již zůstala. Další postavička měla žít dole v kanálech, tak se zrodil Doláč. Postupně se měnila jejich podoba a „pracovní zařazení” až nakonec mě napadlo dát tyhle dva výtečníky do party a vytvořit gagovou grotesku Král podzemí. Pro tento komiks jsem vytvořil i postavu mimozemšťana, a tak se zrodil UFIN. Tato na první pohled nesourodá trojice si hraje na detektivy a řeší šílené humorné situace.

Nejvíc vás lidé znají jako autora kresleného humoru. Kde všude se objevovaly vaše vtipy?
Nejvíc v časopise Trnky-brnky, ale své kresby jsem posílal do většiny tehdejších novin a časopisů, na rozdíl od Dikobrazu docela úspěšně. Trnky-brnky také vydaly můj další komiks Čolák & Doláč - Na stopě.

Kdy se zrodil časopis ORAZ?
Časopis ORAZ jsem začal vydávat v roce 1994 a byl plný černého humoru. Dokonce měl v podtitulu napsáno: Drsnější než šmirgl!  Kresby nám posílali známí i neznámí kreslíři a cenzura nebyla žádná. Vzpomínám si, že ORAZ několik stánkařů odmítalo prodávat. Zajímavé bylo, že pornočasopisy jim vůbec nevadily. V roce 2002 se vydávání ukončilo a dnes pod značkou ORAZ najdete můj kreslený humor na Facebooku.

Blíží se pražský Comic Con, kde budete hostem. Co jste si na tuhle akci připravil?
Fanoušci komiksu se mohou těšit na nový díl Čolák & Doláč - Návrat Hukanů, který představím v prémiovém luxusním vydání, bohužel ale v malém nákladu. Komiksy na CCP budou i signované. Pokud zájemci nebudou na CCP osobně, mohou si je objednat na Kosmas.cz. Přivezu i jeden signovaný kus komiksu z roku 1994, Čolák & Doláč - Na stopě. Nabídnu i pár autorských tisků a originálních dobových ilustrací.

Od června 1990 vychází humoristický časopis Trnky-brnky. S ním je neodmyslitelně spjaté také vaše jméno. Dá se říct, že je toto médium určitým fenoménem? Přeci jen ho zná většina Čechů.
Trnky-brnky jsou bezesporu fenoménem. Tam se rodila nová generace kreslířů. Spousta dnes známých kreslířů začínala publikovat v tomto časopise. Jsem rád, že jsem mohl být aspoň malou součástí.