České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Poprvé v hradební věži Otakarka

Otakarova bašta byla součástí hlavní, nejstarší městské hradby. Je to tedy poměrně letitá dáma a její narození můžeme datovat do 13. století. Ač je jí již téměř 800 let, nikdy nebyla osamocena. Původně bylo podobných bašt hlavní hradby sedm. Do dnešních dní se zachovaly čtyři – Bílá věž, ta je zakomponována do budovy Jihočeského divadla, Kruhová bašta je vedle gymnázia Česká, Polygonální bašta je u kapličky sv. Jana Nepomuckého u restaurace Klika. A ta poslední je již zmíněná Otakarova věž. 

Nevím, jak vás, ale mne vždy Otakarka přitahovala. O to více, že jsem věděl, že je obývána. Na bydlení byla totiž přestavěna již v 19. století, a proto je zde i letitý komín, aby nájemníci v zimě nezmrzli. Právě díky tomu, že věž byla obydlena, bylo těžké se dovnitř dostat. To se nyní změnilo, protože baštu si pronajalo Biskupství českobudějovické a používá prostory věže jako sklady. Děkujeme tedy panu generálnímu vikáři Davidu Henzlovi, že nám umožnil do prostoru bašty vstoupit. Pojďte ji tedy navštívit s námi. 

Nejzajímavější část stavby je v prvním patře. Tam se dostanete úzkým schodištěm. Hned za novodobými dveřmi je toaleta. Málokdy bych takovéto místnosti věnoval ve svém článku pozornost, ale tady musím. Prostory jsou to totiž velmi stísněné. Toaleta je tak úzká, že by na dveřích mělo být napsáno – „Mohou využívat osoby pouze do hmotnosti 50 kg“. Pokud půjdete dále chodbou dostanete se do věže. Zde je hlavní pokoj, který je polokruhový. Strop je novodobý a po dřevěných schodech můžete vystoupat ještě o patro výše. Zde by měl být pro změnu nápis „Nevhodné pro osoby s výškou nad 185 cm“, určitě uhodnete proč. Vraťme se ale do hlavní polokruhové místnosti. Z ní vedou ještě jedny dveře, za nimiž pokračuje úzká chodba. Tam se musela vejít koupelna, takže větší část šířky chodby zujímá vana. Ale nad vanou je stará střílna, ve které je novodobé sklo, aby se koupající nenachladil. Chodbou můžete pokračovat dále a po projití dalšími dveřmi se dostanete na hradby, kde můžete udělat několik kroků. Pak je ochoz přerušen dalším domem. 

Vraťme se ale do vstupní chodby, kde jsou ještě jedny dveře vedoucí doprava. Zde je velmi skromná, kutilsky vyrobená kuchyně a průchod do posledního pokoje. Ten je jediný světlý a má již parametry klasické místnosti. Je vymalován na růžovo a určitě ho obývaly mladé dívky.  

Mám-li celý prostor shrnout – pro člověka, který má rád historii, je to hezké bydlení s krásným výhledem do Biskupské zahrady. V létě zde musí být příjemný chládek, ale v zimě to bude chtít otužilce anebo movitého nájemce, který nebude hledět na účty za plyn.       

Vážení přátelé historie, přijměte jedno pozvání. Šestého ledna je od 15:30 hod. den otevřených dveří na Bigy. Po jeho skončení začíná v 18:30 hod. přednáška Milana Bindera a Martina Maršíka „České Budějovice v zrcadle času“. V rámci ní, kromě jiného, budeme promítat i více fotografií Otakarovy bašty. Rádi Vás uvítáme v kostele sv. Rodiny na Senovážném náměstí.