Koronakrize, ochotnické divadlo v obchodech a "ohleduplnost" na první místě

Koronakrize, ochotnické divadlo v obchodech a „ohleduplnost“ na prvním místě

 V posledním měsíci se naše milovaná země dostala na vládní nařízení do turistické izolace od našich sousedů a celkově od světa jako takového.

Ve jménu zdraví národa naše vláda uzavřela hranice, obchody, kina a divadla a nabádá občany, aby se zdržovali ve svých obydlích a pobyt venku omezili na cestu do práce, za rodinou, na nutný nákup a domů.

To vše osobně chápu, ale zamýšlím se nad tím, zdali to lidé dodržují.  Opravdu chodíme jen do práce a na nutné nákupy, nebo se jen tak bez cíle touláme po otevřených krámech, potichu nadáváme na vládu a čekáme, až to všechno skončí.

Setkal jsem se s názory, že jde o domácí vězení, že jsou to hloupá rozhodnutí a podobně.

Rodiny s dětmi přeci nemusí sedět doma, mohou do přírody, kde roušku mít nasazenou nemusí. Bohužel raději vyhledávají místa obvyklá, ale takový nápad má vícero lidí a tak vznikají hloučky v parcích, hřištích a podobně, jež musí policie rozhánět a mnohdy až s velkou dobrotou pouze napomínat.

Ochotníci, tak nazývám prodavačky a prodavače v obchodech, kteří si spíchli roušky doma, popřípadě ti šťastnější dostali od zaměstnavatelů, vystavují své zdraví každý den kontaktu se stovkami lidí. Lidí, kteří nechodí nakupovat pouze jeden z rodiny, nekupují pouze nutné a nezbytné, nebo se do obchodu jdou pouze podívat, co a kde je levnějšího či dražšího než před krizí.

 Já sám pracuji v obchodě se zahradní technikou a vidím každý den, dá se říci ty samé tváře, které jen ze „setrvačnosti“ a zvyku chodí okukovat to, co by si rádi koupili, nebo už to doma dávno mají. Chtějí si s námi prodejci povídat a ani si neuvědomují, kolik starostí nám a všem kolem způsobují. Vždyť jen úklid, desinfekce a jiné úkony se musejí dělat o to častěji.

Textilní, či jiná rouška na obličeji v uzavřeném objektu, kde je více lidí jednak ztrácí brzy účinek a za druhé se pod ní nedá moc dýchat. V podstatě vdechujete „ochuzenou“ směs.

Dodržování vzdáleností mezi osobami, desinfekce rukou, nošení rukavic, to vše vzalo rychle za své. Lidé se otrkali a dělají, jako by se nic nestalo. Však nikde není nic vidět. Nápisy na dveřích a prosby o zvýšenou hygienu a ohleduplnost nikdo nečte. Pokud postavíte stolek s desinfekcí přímo doprostřed vchodu, každý druhý si informaci přečte, zakroutí hlavou a stolek obejde.

Lidi, pokud tak moc pálíme za uvolněním režimu, tak pro to něco musíme taky sami dělat. Tím že nerespektujeme nic, co nám je nařízeno a vědomě to obcházíme, tím si zaděláváme na dalekosáhlejší opatření a na poměrně velký průser.