I první březnový čtvrtek patří pohledu do historie. Jan Schinko si v rámci dalšího dílu Drbny historičky vzal pod lupu Rudolfovskou třídu. Ta se začala dříve stavět jako císařská silnice, ale kvůli válkám se dokončila o hodně let později.
Pohlednice představuje pohled do Rudolfovské směrem k Sadům po roce 1910. Doleva vede ulice Štítného, vpravo před kostelem Srdce Páně ulice Lipenská. Tehdy bylo fotografování delší záležitost než dnes. Děti na snímku v klidu postály. Zdá se, že jim nic nechybí, například mobil. Rudolfovská na snímku vzadu končí tam, kde vlevo i vpravo vede třída Na Sadech. Nevede do města jako třeba Pražská, Linecká a Žižkova prostřednictvím někdejších městských bran. Nebo opačně, vybíhá poněkud nelogicky ze Sadů na východ a ještě je rovná jako přímka až Na pěknou vyhlídku.
Rudolfovská se začala stavět jako povinná císařská silnice v roce 1800, ale kvůli válkám se dokončovala v letech 1811 až 1827. V tom čase se předpokládalo, že by město mohlo napadnout cizí vojsko, proto si vojenský erár vyhradil, že silnice nepovede přímo do města, ale na opevnění. Tehdy ještě neexistovaly městské sady, v těch místech byly bastiony a vodní příkopy. Určitý smysl to mělo, poněvadž v předním opevnění by byl připraven našinec a pěchotu valící se Rudolfovskou by odrazil. S rozvojem vojenské techniky to později ztratilo význam.
Zcela vpravo stojí novorenesanční patrový dům z konce 19. století, ve kterém byla lékárna U Bílého orla. Lékárnu otevřel dne 19. července 1910 Ph.Dr. M. Krásný. Po roce 1945 byla lékárna zrušena a název U Bílého orla se přenesl na lékárnu na náměstí vedle Zvonu. V listopadu 1934 informovaly Jihočeské listy o vyloupení lékárny U Bílého orla, což mělo velký ohlas. Byla tenkrát krize, kradlo se podle dobového tisku leccos. Zloději se specializovali, ti kteří kradli slepice, husy (zejména vykrmené) byli slepičáři, ale lékárny měly respekt.
Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda
Zloděj zde ukradl různé krémy a pasty (Elida, Sorela, Kalodont, Odol, Nivea), pudry, dále zlatý holící strojek, fotodesky a kopírky. Současně se vloupal v témže domě do obchodu mechanika Kroutla a odcizil nové pánské kolo značky Browning, dále dynama, svítilny, baterie, fotoaparáty, různé žárovky a tak dále. Policie nenašla žádné otisky prstů. Ve městě se tradovalo, že proto nebyly žádné daktyloskopické stopy, poněvadž zloděj na co sáhl, to ukradl a na kole odvezl.
Vedle vlevo v domě na rohu Lipenské si otevřela v listopadu 1935 obchod s kávou, koloniálním zbožím a lahůdkami Jiřina Vlášková. Předem oznámila, že povede výhradně prvotřídní zboží a donáška do domu bude zdarma. Obsluha bude pečlivá. Velmi se kafovalo, skoro jako dnes. Jen za německé okupace a po válce to bylo drahé. Přešlo se na meltu a cikorku. Vlevo za rohem ve Štítného se u Schweighoferů káva pražila a voněla až na Rudolfovskou.
Vlevo na rohu ulice Štítného se od roku 1912 prodávaly ve městě dlouhá léta oblíbené macešky. Byla to filiálka pražské továrny na uzenářské zboří Emanuela Macešky. Obchod vedla Anna Velíková, která uváděla v místních listech, že proslulé Maceškovy lahůdkové uzeniny má vždy na skladě, vždy čerstvé a prvotřídní jakosti. Komunikační uzel v této části Rudolfovské doplňoval obchod textilem Kateřiny Zimmerhanzlové, zvaný sousedsky U Říny, na druhém rohu Štítného a pumpička na pitnou vodu na rohu, kde se mohl člověk dovědět aktuální události na Rudolfovské.
Zatímco na Lannovce stály hotely (Adrie, Merkur, Central, Dobner, opodál Grand, Imperial, Evropa), na Rudolfovské hospody. Nejznámější byly U Brabců, U města Vídně, U Sarajeva, U českého Němce, Na mýtě a U Karla IV. Nebylo to způsobeno ani tak klientelou, jako více tím, že hotely na Lannovce vyrostly až po roce 1908, kdy bylo postaveno nové nádraží, kdežto na Rudolfovské to byly starší klasické místní a zájezdní hospody. Jeden čas bylo na Rudolfovské až 8 hospod.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
