VZPOMÍNKA NA GLUCINIUM: Trojice zadržených parašutistů gestapu nic neprozradila

„Jídlo z Vladyčína jim stačilo jen na pár dní, pokoušeli se na venkově vydávat za měšťáky a kupovat načerno jídlo, kdykoliv ale požádali o nějakou větší pomoc, nebo dokonce prozradili, že jsou parašutisté, vždy byli odmítnuti, nebo dokonce udáni. 25. července u Třebíče šel Trpík požádat o pomoc svého známého Františka Žembu. Zdržel se u něj ale příliš dlouho a Hanina s Cikánem nabyli přesvědčení, že byl zatčen a pokračovali dál sami. Trpík pokračoval dál na východ, a když byl udán jistým sedlákem, byl 27. července u Třebenic zatčen četníky. Věřil, že se s nimi domluví stejně, jako s četníkem u Týna nad Vltavou, ale tentokrát se přepočítal. Místní četníci ho odmítli pustit, zabránili mu v sebevraždě a předali ho gestapu. To Trpíka přivezlo na místo seskoku u Purkarce, kam nahnalo asi 40 místních občanů, aby jim pomohli pročesávat les. Nalezena ale byla jen pádem rozbitá radiostanice,“ líčí Jan Ciglbauer.

Udání se nevyhnuli ani Hanina s Cikánem. Nakonec také oni byli zatčeni. Stalo se tak 5. srpna u Kunovic u Uherského Hradiště.

„Nikdo ze tří zadržených parašutistů gestapu nic neprozradil a všichni odmítli jakoukoli spolupráci. Byli drženi v zámečku Jenerálka a později v pankrácké věznici, kde také byli 5. května 1945 osvobozeni a ještě se zúčastnili bojů na pražských barikádách.“

A jak dopadl velitel Lepařík? „Také pokračoval od Týna do Bernartic, kde se dověděl o osudech místních odbojářů. Znovu zkusil štěstí v Táboře u příbuzných zahraničního vojáka Cihláře, ale byl zde považován za provokatéra gestapa a ze strachu udán. Gestapo ho dostihlo v bytě Cihlářovy matky, která Lepaříka přijala. Lepařík stihl vyskočit oknem na ulici, postřelit jednoho gestapáka do nohy, přeplavat Lužnici a zmizet. Postupoval také na východ, ale raději už nikde ani nežádal o pomoc a živil se jen tím, co našel v lese. V prostoru Moravy již byl na pokraji sil a uvažoval o sebevraždě, když potkal u Hartínkova hajného Ladislava Nováčka, který mu pomohl a dokonce ho spojil s partyzány u Hrabové na severní Moravě. Do skupiny partyzánů tehdy ale pronikl konfident gestapa Rodomír Smrček. Ten o sobě tvrdil, že má kontakty na dva parašutisty. Byla to pravda, ale parašutisté Adolf Horák a Nestor Holejko byli také zrádci a pracovali rovněž pro gestapo. Lepařík se s Horákem dobře znal z Anglie a souhlasil se schůzkou. Během ní plně Horákovi důvěřoval a vyprávěl mu o svých osudech od vysazení do protektorátu. Zmínil se také o tom, že mu po seskoku hajný Rybák zapůjčil pilu. Vše co se Horák od Lepaříka dozvěděl, okamžitě hlásil gestapu. Tak byl hajný Josef Rybák v září 1944 zatčen i s manželkou. Josef Rybák zahynul 16. října 1944 v Terezíně, Terezie Rybáková 22. ledna 1945 v Ravensbrücku. Později byl zatčen i purkarecký lesní dělník Vojtěch Ambrož, který zahynul v Dachau.“

Gestapem byl 17. října zatčen také Lepařík. „Po dvou týdnech náročných výslechů souhlasil se spoluprací s gestapem. Je těžko říct proč se právě Vítězslav Lepařík takto rozhodl. Jistě na něj zapůsobila pravda o kamarádovi Horákovi, atmosféra strachu, kdy mu nikdo během cesty nechtěl pomoct a byl opakovaně udáván. Možná chtěl spolupracovat jen naoko, ale v tom případě se s gestapem přepočítal. Vymínil si sice, že nebude nasazován proti jiným parašutistům, ale hned jeho druhým úkolem bylo vypátrat úkryt parašutistů ze skupiny Barium. To se Lepaříkovi skutečně podařilo a dokonce se setkal s velitelem Baria Josefem Šanderou, se kterým byli v Anglii velmi dobří přátelé. Gestapu své zjištění neprozradil. Po nějaké době se chtěl Lepařík pokusit ze služeb gestapa uprchnout a chtěl spáchat atentát na šéfa protiparašutistického oddělení Williho Leimera, ale svěřil se s tímto plánem dalšímu konfidentovi a byl znovu zatčen. Tentokrát byl přinucen prozradit úkryt Baria a tak 16. ledna 1945 přivedl německý přepadový oddíl do statku rolníka Žabky v Polsku u Žamberka. Manželé Žabkovi statečně zapírali, ale parašutisté Josef Šandera a Josef Žižka ukrytí na půdě pochopili beznadějnost situace. Šandera sešel po schodech do přízemí, a jakmile spatřil mezi gestapáky Lepaříka, střelil se do hlavy. Nebyl ihned mrtev, ale zemřel v nemocnici až po dvou měsících, aniž by cokoliv prozradil. Jen lékaři řekl, že ho zradil nejlepší kamarád. Josef Žižka (před válkou evangelický kněz) byl zatčen, ale než ho stačili gestapáci začít vyslýchat, oběsil se v pankrácké cele. Po této akci byl Lepařík odeslán jako nespolehlivý do Terezína, kde byl 28. dubna 1945 zastřelen.“

ČTĚTE TAKÉ: VZPOMÍNKA NA GLUCINIUM: Protektorátní četník se zachoval jako vlastenec a parašutistovi pomohl